RODOKMEN
Mikolášovi ze Skalice u Frýdku-Místku. Rozrod rodu
Mým nejstarším předkem, jehož se mi podařilo v matrikách spolehlivě a jednoznačně dohledat, byl domkář Matěj Mikoláš, narozený v roce 1742 ve Skalici u Frýdku-Místku. Byl dvakrát ženat, poprvé s Magdalenou Polachovou z Dobré, podruhé s Annou Vaňkovou ze Skalice. Z obou manželství vzešly vždy čtyři děti, přičemž pokračovatelem rodové linie po meči se stal Josef Mikoláš (1764-1833), syn Matějovy první ženy Magdaleny. Ze Skalice do Raškovic se moji předci přestěhovali pravděpodobně po roce 1810, kdy Jakub Mikoláš (1788-1838) pojal za manželku Annu Nytrovou z Nižních Lhot. V Raškovicích setrvali Mikolášovi téměř jedno století. Jejich další kroky směřovaly do Bílovic u Uherského Hradiště, kde se Aloisu Mikolášovi (1873-1957) a Janě Lysoňkové narodil Karel Mikoláš (1903-1946). Jeho syn Oldřich Mikoláš (1930-2014) prožil velkou část svého života v Uherském Hradišti. S Bohumilou Habartovou (1935-2010) měl dvě děti: staršího Oldřicha Mikoláše (1956) a mladší Martu (1957-1990). Oldřich, který je mým otcem, vstoupil roku 1979 do svazku manželského s Věrou Zochrovou ze Sadů (Derfle). V listopadu téhož roku jsem se narodil já, o necelých pět let později přišla na svět moje sestra Silvie. A rodina se dala opět do pohybu. Já jsem se přestěhoval do Roudnice nad Labem, kde jsem se oženil s Pavlou Krchňavou (1979) a kde se také narodil můj syn David Mikoláš (2009).
Zochrovi z Náchodského panství. Rozrod rodu
Nejstarším předkem v mužské linii, kterého se mi podařilo ve veřejně přístupných matričních knihách zatím dohledat, byl domkář Benedikt Zochr z Božanova (Barzdorf). Neznám jméno jeho manželky ani počet dětí. Jistě vím o jeho synovi Josefovi Zochrovi (1785-1841), který bydlel v Hejtmánkovicích (Hauptmannsdorf) a který byl třikrát ženat. Z druhého manželství s Alžbětou Merkelovou (1780-1825) vzešly čtyři potomci: neprovdaná, ale nikoli bezdětná Anna Kateřina Zochrová (1815-1873), Jan Josef Zochr (1819-1896), Antonín František Zochr (1824-1825) a Jan Antonín Zochr (1825-?). Chalupník Jan Josef Zochr, zkráceně Josef, se poprvé oženil s Theklou Hanšovou (1813-1852). Měli spolu tři děti. Tři měsíce po její předčasné smrti pojal za manželku sedmadvacetiletou Annu Meierovou (1825-?) z Hejtmánkovic, která mu povila tři děti: nejstaršího syna Františka Zochra (1853-?), prostřední dceru Marii zemřelou v pouhých třech měsících a nejmladšího Josefa Františka Zochra (1858-?), krátce opět Josef, již třetí v pořadí. V roce 1883 se pozdější tkalcovský mistr v továrně Josef František Zochr oženil s Marii Lindrovou (1859-?) z Hronova. Mezi lety 1884-1906 se manželskému páru žijícímu nyní v Hronově narodilo celkem deset dětí: sedm chlapců a tři děvčata, bohužel dospělého věku se dožilo jen šest z nich. Z hlediska sledovaného rozrodu byl nejdůležitější jejich předposlední syn Ladislav Zochr (1897-1956), od roku 1923 ženatý s Annou Kolískovou (1903-1983) z Hronova. Anna Ladislavovi porodila tři děti: nejstarší Olgu Zochrovou (1923-?), která se provdala na Svitavsko a přijala příjmení Jiskrová, prostředního Jiřího Zochra (1925-2001), který jako ženatý pobýval v Červeném Kostelci a živil se jako malíř-lakýrník, a nejmladšího Ladislava Zochra (1931-2014), mého děda z matčiny strany, který se během povinné vojenské služby seznámil v Uherském Hradišti s Anastazií Lagovou (1932-2018) z Mařatic, dcerou místního úředníka a sedláka, s níž se také v roce 1956 oženil a v Uherském Hradišti zůstal. V roce 1957 přišla na svět jejich dcera Milada Zochrová (provdaná Kaňovská), o dva roky později druhá dcera Věra Zochrová (provdaná Mikolášová) a roku 1963 benjamínek Ladislav Zochr, který zajistil pokračovaní rodu v mužské linii stejnojmenným synem Ladislavem Zochrem (1992), toho času čtvrtým v pořadí. Jeho matkou je Pavlína rozená Jurčíková z Kunovic, jeho starší sestrou Lenka Zochrová.
Lagovi z Uherskohradišťska. Rozrod rodu
S příjmením Laga (popř. Lagga či Laaga) se v blízkém okolí bývalého královského města Uherské Hradiště setkáváme od počátku 18. století. V matričních záznamech ho lze dohledat v Podolí (1709), v Jarošově (1714), v Kněžpoli (1716), následně v Popovicích, Mistřicích, Mařaticích, Sadech (Derfli) i jinde. Moje babička z matčiny strany Anastazie Zochrová právě z tohoto rodu pocházela, konkrétně z jarošovské linie, která se pravděpodobně rozštěpila do tří pošlostí: pošlost Martina Lagy, pošlost Matyáše Lagy a pošlost Havla Lagy. Matyáš Laga (1763-1833) se roku 1786 oženil s 26letou Barborou Dobrůškovou (1760-1835). Měli spolu sedm dětí, dospělého věku se dožil snad jen jejich syn Matyáš Laga (1801-1850). Jeho manželka Klára Zámostná (1793-1854) mu porodila dva syny, staršího Josefa Lagu (1824-1893) a mladšího Jana Lagu (1830-1894), a dceru Barboru, která však po necelých dvou měsících zemřela. Josef Laga byl dvakrát ženat, poprvé s Kateřinou Kolaříkovou (1820-1847) z Mařatic a podruhé s Marianou Vaňkovou (1830-1906) z Jarošova. A z druhého manželství vzešel nejmladší syn Jan Laga (1859-1926). V roce 1881 se konala svatba Jana Lagy a Barbory Šestákové (1861-1909) se Sadů. Novomanželé se v Sadech usadili, Jan Laga se tedy přestěhoval z Jarošova čp. 66 do Sadů čp. 30. Mezi lety 1882-1897 se jim narodilo osm potomků: čtyři dcery a čtyři synové, nejstarší František Laga (1882-1943), Jan Laga (1883-?), Josef Laga (1888-1956), otec mojí babičky Anastazie, a nejmladší Antonín Laga (1897-1987). Josefova druhá choť Františka Pekařová (1903-1991) pocházela z Mařatic čp. 10, kde se manželům roku 1932 narodily "dvojky" (dvojčata) Milada a Anastazie Lagovy. Milada se provdala za Leopolda Pučalíka z Uherského Hradiště a zůstala v rodném domě v Mařaticích, Anastazie se po svatbě s Ladislavem Zochrem z Hronova přestěhovala do Sadů čp. 30 na grunt svého bezdětného strýce Antonína Lagy (1897-1987).
Synové Jana Lagy ve Velké válce
Díky dochované polní korespodenci je známo, že synové Jana Lagy (1859-1926) museli během první světové války narukovat. Starší Josef (*1888) sloužil v letech 1914-1918 u C. k. 4. armády, která bojovala na východní frontě proti ruské armádě. Josefův 2. prapor Pěšího pluku č. 3 byl určen konkrétně pro frontu v Haliči. Nosil šedou polní
uniformu s límcovým rozlišovacím proužkem v barvě nebeské modři. V průběhu roku 1915 se "milému otci" hlásil z Haliče, koncem srpna 1916 sděloval z Brna, že byl "befeldrován" za kaprála (hodnost odpovídá desátníkovi). V listopadu 1916 proběhlo jeho dekorování v Karpatech. Mladší Antonín (*1897) byl odveden v roce 1916 a do konce války sloužil u 2. praporu kroměřížského C. k. Zeměbranského pěšího pluku č. 25.
