ARCHITEKTURA

V ROUDNICI NAD LABEM

ROUDNICKÉ BAROKO

Dům č.p. 7 a 8

Architekt: ?
Výstavba: 18. století
Sloh: baroko
Lokalita: Očkova ulice a Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Vlevo pozdně barokní dům (7) s oválným světlíkem nad obdélníkovým portálkem, vpravo barokní dům (8) s mansardovou střechou a okny majícími štukované rámy s uchy. Dnes Zámecká restaurace.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Dům č.p. 20 (Hotel Magnolia)

Architekt: ?
Výstavba: 2. polovina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Knížecí Varhaníkovský, později Řehánkův dům, ještě později hostinec "Pivnice", dnes "Amber Hotel Vavřinec"; dvoupatrový barokní dům s mansardovými střechami a válcovou klenbou s lunetami v průjezdu.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 240.

Dům č.p. 297 (Bývalý vodní mlýn)

Architekt: ?
Výstavba: 1908
Sloh: baroko
Lokalita: Mlýnská
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Mlýn byl postaven v roce 1738 vodním polírem Václavem Škodou s svému účelu sloužil téměř až do konce 19. století. Po pěti letech, v roce 1743, k němu byla přistavěna i pila. Po velkých povodních, které město postihly v roce 1890, bylo obojí zařízení značně poškozeno. V roce 1893 byl objekt určen k demolici. K té došlo při stavbě plavebního kanálu (1908) v rámci stavby nového roudnického mostu. Budiž ke cti tehdejším činitelům, že v témže roce byla na stejném místě na domovních základech vystavěna kopie hlavní budovy této barokní stavby. V současnosti objekt patří Povodí Labe.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 158.

Dům č.p. 757

Architekt: ?
Výstavba: počátek 19. století
Sloh: pozdní baroko
Lokalita: nároží Žižkovy a Podluské ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Bývalý zájezdní hostinec "U chmelového věnce"; pozdně barokní patrová stavba s valbovou střechou, členěným štítem s volutovými křídly na severním boku. Na východě se nachází otevřená klenutá předsíň, vedle ní brána se segmentovou římsou.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.

Chrám Narození Panny Marie s augustiniánským klášterem

Architekt: František Maxmilián Kaňka, Octavio Broggio
Výstavba: 1725-1735
Sloh: barokní gotika, gotika
Lokalita: nároží Havlíčkovy a Komenského ulice
Status: národní kulturní památka od r. 2023

Popis: Klášter založil pro nový řád augustiniánských kanovníků biskup Jan IV. z Dražic. Základní kámen byl položen roku 1333 a stavba trvala přes 20 let. Klášterní komplex je tvořen chrámem Narození Panny Marie a budovou vlastního konventu. Konvent měl původně čtvercový ambit s rajským dvorem, na východě s kapitulní síní. Klášterní kostel Narození Panny Marie je typickou stavbou české gotiky 1. poloviny 14. století. Má podobu basilikálního trojlodí s bohatě vystavěným kněžištěm.
Po celé 14. století vykazovala roudnická řehole aktivní činnost. Koncem tohoto století zde bylo registrováno na 30 kanovníků. První rána zasáhla klášter v roce 1421 při tažení Jana Žižky z Trocnova z Litoměřic do Prahy, kdy byl husity pobořen a vypálen. V roce 1431 přestala být Roudnice vlastnictvím pražských arcibiskupů a dostala se do správy světského feudála Jana Smiřického. Zlomem pro zdejší klášter byl rok 1603, kdy se roudnické panství dostalo do rukou Lobkowiczů. Manželka Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, Polyxena (rozená z Pernštejna), totiž v roce 1594 vymohla pro zdejší farnost titul probošství.
Klášter několikráte podlehl požáru, ale zásadní rekonstrukce se dočkal až v roce 1725, kdy byl přestavěn nejvýznamnějším severočeským architektem té doby, Octavianem Broggiem. Je nutno ovšem dodat, že mladší badatelé na základě archeologického průzkumu i podrobnějšího studia archivních pramenů - Roudnického rodinného archivu Lobkowiczů a archivu Pražského arcibiskupství - uvažují v této souvislosti buď o spoluautorství Františka Maxmiliána Kaňky (Viktor Kotrba, 1976), kdy se Broggio jeví spíše jako realizátor Kaňkova návrhu a to ve spolupráci s dalším místním stavitelem, snad Petrem Pavlem Columbani, nebo Broggiovo autorství vůbec nezmiňují (Petr Turecký, 1999; Mojmír Horyna, 1998).
Přestavba se dotkla především kostela a to ve stylu tzv. barokní gotiky. V rámci této přestavby musela být zbořena severní část ambitu. Oltáře postraních lodí a oba boční oltáře v presbytáři pocházejí z 2. poloviny 18. století, jejich autorem je sochař J. Hennevogel. Hlavní oltář je pak dílem jeho žáka J. I. Königa a pochází z konce 18. století. Od téhož autora je i kazatelna s rokokovou výzdobou postavená v roce 1777. Stěny presbytáře zdobí série 12 deskových obrazů tzv. "Pašijového cyklu" od malíře Hanse Heese a kopie votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.

Zdroj:

• JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 15.
• ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 29-66.

Kaple sv. Josefa

Architekt: ?
Výstavba: 1766-1777
Sloh: baroko
Lokalita: nároží Nerudovy a Riegrovy ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Kaple sv. Josefa (patrona umírajících a dobré smrti) byla postavena v letech 1767-1777 jako kaple špitální při Pražské bráně. Byla tedy majetkem špitálu, který zde existoval od 1. poloviny 17. století a původně stával u Labe, vedle kostela sv. Václava (založeného ve 30. letech 14. stol. Janem IV. z Dražic). Během třicetileté války byl však poškozen a přestěhován na jihozápadní roh města (dnešní Nerudovy a Riegrovy ulice).
Jedná se o barokní stavbu, skládající se z předsíně s jednoduchým portálovým vstupem a prostoru samotné kaple, čtverhranné místnosti zaklenuté do kopule zakončené tzv. lucernou se čtyřmi okny. Vnitřní klenba kopule je vyzdobena malbou od neznámého autora, znázorňující čtyři evangelisty a figurální kompozici "Zasnoubení Panny Marie" a "Útěk do Egypta". Oltář s "ostatky sv. Viktora a Pia" byl vysvěcen 24. března 1775. Dokončená kaple byla podřipským vikářem a farářem v Peruci vysvěcena 12. listopadu 1777. V kapli se nacházely rovněž obrazy sv. Kateřiny a sv. Barbory, dnes umístěné na proboštství.

Zdroj:

• JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 6.
• ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.

Kaple sv. Rozálie (Ruská kaple)

Architekt: Antonín Ritz (Antonio Rizzi)
Výstavba: 1718
Sloh: baroko
Lokalita: Terezínská ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Na volném prostranství za židovskou čtvrtí při cestě na Hrobce, Židovice a Doksany byla v roce 1718 vystavěna kaple, která měla být připomínkou morové rány v Roudnici z roku 1713. Tehdy z původních 1672 obyvatel (bez osadníků židovského původu) zbylo 994 občanů. Co se týče občanů židovského původu, lze předpokládat, že jich v Roudnici pobývalo kolem 250 (podle počtu 51 domů, které vlastnili).
Projekt kaple si objednalo roudnické měšťanstvo u knížecího architekta Antonína Ritze. Samotná stavba byla realizována v daleko prostší formě než byly architektovy původní plány. Kaple byla vysvěcena proboštem Potůčkem 11. května 1726.

Zdroj:

• JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 21.
• ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.

Kaple sv. Viléma Akvitánského

Architekt: Octavio Broggio, Petr Pavel Columbani
Výstavba: 1726-1727
Sloh: baroko
Lokalita: Purkyňovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Stavbu kaple iniciovala kněžna Vilemína z Lobkowicz, rozená z Altahnu a prováděl ji pravděpodobně roudnický stavitel Petr Pavel Columbani podle návrhu Octavia Broggia. Kaple byla postavena jako neorientovaná centrála s konkávními plochami s ostrými hroty. Na průčelí se štítovým nástavcem byla snad umístěna freska od Václava Vařince Reinera. Vedle štítu se nacházejí sochy sv. Jeronýma a Marie Magdalény. Portál je obložen pískovcovým profilovaným pažením a korunován volutami. Na nich sedí dva andílci držící alianční lobkowiczko-althanský erb s monogramem "F v A" (Fürstin von Althan), jehož zevrubný heraldický rozbor provedl Stanislav Kasík (viz zdroj níže). Střechu tvoří kopule s lucernou na pendantivech. Strop zdobí freska Nejsvětější Trojice objevující se nad zeměkoulí. Seskupení andělů na fresce drží symboly umučení Páně. V pendantivech jsou vymalovány alegorie víry, naděje, lásky a spravedlnosti. Autorem fresek je Václav Vavřinec Reiner. Reinerovi je připisováno též autorství oltářního obrazu s námětem kajícího se sv. Viléma s poustevníkem. Při svém vzniku byla kaple vybavena kalichem s paténou, misálem a pěti ornáty s příslušenstvím, včetně bílého liturgického prádla.

Zdroj:

• KASÍK, Stanislav. Heraldická výzdoba kaple sv. Viléma v Roudnici nad Labem (Příspěvek k soupisu heraldických památek v Roudnici nad Labem). In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 67-70.
• ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.

Zámecká jízdárna (Galerie moderního umění)

Architekt: Antonio Porta
Výstavba: poslední čtvrtina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: Očkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Prostorný interiér má protáhlý půdorys a je zaklenut valenou klenbou. V letech 1960-1965 byl prostor přizpůsoben pro galerijní účely. Během rekonstrukce byl mimo jiné proražen nový vstup. Je osazen kamenným portálem z původního Portova domu, který stával na náměstí. Portálu dominuje stavitelův znak - probodnuté srdce a tři květy.
Galerie moderního umění zde vystavuje mnoho hodnotných děl českých umělců od 19. do 21. století (např. Antonína Slavíčka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Základ kolekce tvoří díla ze sbírky významného roudnického mecenáše Augusta Švagrovského.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Zámecký pivovar

Architekt: Antonio Porta
Výstavba: 1672-1676
Sloh: baroko
Lokalita: Poděbradova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Pod břehem terasy, na které stojí roudnický zámek a kapucínský klášter, postavili Lobkowiczové v 70. letech 17. století velký vrchnostenský pivovar. Výrobu zahájil roku 1676. Do podoby areálu výrazně zasáhla stavba Severní státní dráhy v 1. polovině 50. let 19. století, kdy část plochy zabrala železniční stanice. To bylo impulsem k přestavbě na strojní pivovar, která proběhla ve 2. polovině 19. století. Do roku 1948 patřil původním majitelům. Po zestátnění objekt rychle chátral, roku 1975 byla výroba piva zastavena. Nadále zde fungovaly jen sklady. Po roce 1990 byl pivovar vrácen Lobkowiczům, kteří pro něj nenašli využití a prodali ho americkému investorovi Johnu Baileymu. Ani tomu se ale chátrání objektu, posílené povodní roku 2002, nepodařilo zastavit. V březnu 2010 byla na základě havarijního výměru stavebního úřadu snesena střecha. V červenci 2012 město zchátralou památku koupilo v dražbě za 3,3 milionu korun a v listopadu 2013 započalo s konstrukcí dočasného zastřešení poloviny ruiny, aby tak bylo zajištěno její postupné vysychání a aby nedocházelo k dalšímu poškozování zejména historicky cenných barokních kleneb.

Zámecký špýchar

Architekt: Antonio Porta
Výstavba: poslední čtvrtina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: nároží Michálkovy a Řipské ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Špýchar, neboli sýpka, byl vystavěn v barokním slohu v poslední čtvrtině 17. století. Před budovou je umístěn sloup z roku 1721 se sochou sv. Jana Nepomuckého (patrona uchování zpovědního tajemství a šťastného návratu).

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Zámek

Architekt: Antonio Porta
Výstavba: 1652-1684
Sloh: baroko
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Raně barokní zámek nechal na místě původního pozdně románského hradu, který byl v pozdějších obdobích rozšiřován a upravován goticky a renesančně, vystavět Václav Eusebius z Lobkowicz. Více zde.

Zvonice

Architekt: Octavio Broggio
Výstavba: 1715
Sloh: baroko
Lokalita: ulice U Zvonice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Nová zvonice, vybudovaná v roce 1715 ze společných prostředků rodu Lobkowiczů a města Roudnice byla postavena způsobem zajišťujícím značnou stabilitu celého objektu. Zvony jsou zavěšeny na trámové konstrukci, stojící samostatně na zděných pilířích uvnitř pláště věže. Údery zvonů se tak nepřenášejí na zdi stavby a nenarušují ji otřesy.
Zvony z let 1541, 1586 a 1619 z dílny roudnických zvonařů rodu Fričů pochází z původní zvonice, která shořela roku 1676. O záchranu zvonů se za 1. světové války zasloužil významný historik umění dr. Max Dvořák.

Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 16.

ROUDNICKÝ KLASICISMUS

Dům č.p. 19 (Knihovna Ervína Špindlera)

Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: Karlovo náměstí

Popis: Pozdně klasicistní budova postavená na místě staré radnice, jejíž zbořeniště zakoupila Občanská záložna. Šlo o dům jednoposchoďový o 6 okenních osách, z nichž dvě střední jsou zdůrazněny rizalitem vrcholícím nadstavcem, v jehož třech nikách jsou umístěny sochy ženských postav s alegorickým významem. Hned po dokončení budovy byl v jejím prvním patře zřízen divadelní sál používaný tehdejšími divadelními ochotníky a nadšenci.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Dům č.p. 38

Architekt: ?
Výstavba: konec 18. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Nárožní klasicistní dům z konce 18. století městského typu s okoseným nárožím a loubím v přízemí. Době vzniku odpovídá rozlehlý byt v patře a obchody v přízemí, stejně jako sakralizace průčelí v podobě svatého obrazu a výklenku pro sochu patrona na nároží.

Zdroj: https://www.pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 48

Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus, pozdní baroko?
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Dům byl pravděpodobně postaven na dvou užších parcelách. Měl typicky klasicistní přestavbu nebo přímo výstavbu, zdůrazněnou ve své ose vystupujícím rizalitem se dvěma sdruženými okny. Pozdější "modernizací" bohužel ztratil svůj velmi typický klasicistní ráz. V roce 2012 byla fasáda domu zrekonstruována do nynější podoby.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Dům č.p. 60

Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus, pozdní baroko?
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Dům je převážně klasicistního původu, přičemž jeho kamenné sklepy ležící ve dvou etážích nad sebou nevylučují i objekt starší.

Dům č.p. 112 (Základní umělecká škola)

Architekt: František Brodský
Výstavba: 1886
Sloh: klasicismus
Lokalita: Rvačov

Popis: V roce 1879 začal roudnický Sokol uvažovat o vlastní tělocvičně. Za 2 000 zl. zakoupil zahradu pod Bílinským domem a roku 1885 vypsal konkurz na sokolovnu. Z dvanácti došlých projektů vyhrál návrh stavitele Františka Brodského, druhou cenu obdržel Vratislav Pasovský z Prahy. Mezi porotci soutěže byl i známý architekt Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera. Vítězný projekt však pro úspornost nebyl uskutečněn, neboť jeho provedení by stálo více než určená částka 10 000 zl. Proto František Brodský vypracoval podle jiného projektu od Antonína Křičky z Kolína nové plány, které pak sám realizoval. Sokolovna byla dostavěna již v roce 1886, k slavnostnímu otevření však došlo až o dva roky později. Roudnickému Sokolu patřila do roku 1918, kdy bylo rohodnuto o jejím prodeji.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 136-137.

Dům č.p. 173 (Restaurace U Wágnerů)

Architekt: František Brodský
Výstavba: 1892
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Původně renesanční dům byl v roce 1892 radikálně přestavěn a současně k němu bylo přistavěno také pravé jednopatrové dvorní křídlo. Fasáda hlavní budovy má mělký dvouosý rizalit sevřený pilastry a ukončený trojúhelným štítem.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Dům č.p. 187

Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Zajímavá empírová řezaná vrata s typickým slunečním motivem.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.

Dům č.p. 204

Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Jednopatrový dům s velmi mělkým středním rizalitem naznačeným dórskými pilastry, které procházejí přízemím i prvním patrem. Zajímavá jsou rovněž empírová řezaná vrata s typickým slunečním motivem a světlík v podkrovní části štítové zdi.

Kaplička Nejsvětější Trojice

Architekt: ?
Výstavba: počátek 19. století
Sloh: empír
Lokalita: nároží Špindlerovy třídy a Stadické ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Na průčelí dva pilastry, půlkruhem sklenutý vstup a trojúhelníkový štítek; uvnitř placka a na stěně závěru mozaikový obraz N. Trojice od V. Förstera z roku 1911.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.

Kaplička Svaté rodiny

Architekt: ?
Výstavba: 1. polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Špindlerova třída

Popis: Kamenné průčelí se dvěma pilastry, půlkruhovitě sklenutými vstupem a trojúhelným štítem s reliéfem božího oka, uvnitř valená klenba a na stěně závěru olejová malba Sv. rodiny.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.

Kaplička sv. Václava

Architekt: ?
Výstavba: 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Hornická ulice

Popis: Kaplička empírového typu posazená na pilíři s pilastry, opatřená výklenky a zdobená trojúhelníkovým štítem.

Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 247.

ROUDNICKÁ NOVORENESANCE

Dům č.p. 14

Stavitel: František Brodský
Výstavba: 1883
Sloh: novorenesance
Lokalita: Řipská ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Patrový dům řadové zástavby. Do ulice se obrací štukem zdobeným průčelím s pásovou bosáží v přízemí a štukem zdobenými okny v patře. Době výstavby odpovídá i funkční rozvržení obchodu v přízemí a obytného patra.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 21 (Radnice)

Stavitel: Václav Kuželovský
Výstavba: 1869
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Původní renesanční radnice byla zbourána před rokem 1870 a nacházela se v místech dnešní městské knihovny. Nynější novorenesanční radnice byla postavena na místě dvou středověkých domů v roce 1869 podle projektu stavitele Kuželovského za 40 000 zl. Tato dvoupatrová stavba má 13 okenních os, z nichž tři střední vytvářejí rizalit ukončený tympanonem ozdobeným sgrafitem znázorňujícím městský znak. Její fasáda je dále členěna kordonovými i parapetními římsami a vertikálními pilastry po stranách každého okna v rizalitu zdvojeným. Nechybí ani další plastická výzdoba jako kuželová balustráda, palmety, omítková bosáž přízemí ap.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 129.

Dům č.p. 22 (Přístavba radnice)

Architekt: Alois Samohrd, Jan Brodský
Výstavba: 1899-1900
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Dům je značně vysoký, dvouposchoďový, v patrech o pěti okenních osách, z nichž tři vnitřní jsou sdružené a vystupují mělkým rizalitem. Přízemím prochází průjezd. Fasáda přízemí je rustikována s různým plastickým odstupňováním. Nejplastičtěji jsou pojednány okraje budovy a konce středního rizalitu v prvním poschodí. Jinak je v patrech členění pravoúhlé, pásové a druhé poschodí je řešeno malířsky. Po stranách trojdílného okna alegorické ženské postavy znázorňují vlevo "Samosprávu vlasti" a vpravo "Spravedlnost". Okraje tohoto poschodí jsou vyzdobeny groteskami a okenní parapety kartušemi s rozvalinami a vlasteneckým trojverším. Bohatě byl pojednán volutový, tříetážový štít nad rizalitem přecházející jednoduchou atikou s vázami k okrajům střechy. V nejnižší trojdílné etáži štítu jsou sdružená okna a na krajích konchy, ve střední výškové části kartuš a nejvýše nadstavec nesoucí kovanou kytici. Popsanou fasádu navrhl ing. A. Samohrd a fresky v roce 1900 provedl Láďa Novák.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 142-143.

Dům č.p. 58 (Kulturní dům Říp)

Architekt: Jan Zeyer, František Brodský
Výstavba: 1878, 1883 a 1892
Sloh: novorenesance, baroko
Lokalita: Husovo náměstí

Popis: V záplavě nových užitkových budov došlo v Roudnici konečně v roce 1878 také na první stavbu zaměřenou v určitém směru na kulturní účely. Popravdě však i zde očekávaný zisk jejího investora - Okresní hospodářské záložny - byl inspirátorkou akce. Jmenovaná záložna již v roce 1872 zakoupila dva domy na dnešním Husově náměstí č.p. 57 a 58 (malý a velký Bílinský dům), které měly rozsáhlé zahrady. Na jejich části k původnímu Bílinskému domu přistavěla v roce 1878 na tehdejší dobu poměrně velký společenský a divadelní sál, který spolu s restauračními místnosti (zřízenými po úpravě barokního paláce v roce 1883) byl pronajímán vzdělávacím spolkům a od roku 1879 až do roku 1886 též v roce 1868 v Roudnici založené tělocvičné Jednotě Sokol. V novém sále hrál divadelní odbor jednoty Říp, když předtím obdobné ochotnické spolky pořádaly svá předstvení v malém sále v prvním patře domu č.p. 19 (dnešní knihovna).

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 131-132.

Dům č.p. 69 (Rolnická záložna podřipská)

Architekt: František Pfistr
Výstavba: 1902-1903
Sloh: novorenesance s prvky moderny
Lokalita: nároží Karlova a Husova náměstí

Popis: Plány budovy navrhl architekt František Pfistr, profesor c. k. České vyšší průmyslové školy v Praze. Po zboření starých domů novou stavbu od základů provedl roudnický stavitel Jan Brodský. Mohutná vysoká budova umístěná na svažujícím se místě je pohledově koncipována na nároží, které je ve dvou spodních etážích zkosené a vertikálně zdůrazněné arkýřem s trojdílnými okny vrcholícím cibulovitou věžičkou s letopočtem 1903. Jižní a západní strany budovy mají po pěti okenních osách, přičemž vždy dvojice v mírně vystupujících rizalitech jsou sdružené a pravoúhle ukončené. V první poschodí jsou ostatní okenní otvory segmentově zaklenuté, ve druhém mají pak okna zaoblené rohy a jsou zalamované na způsob pozdně gotický. Obdobný typ oken nalezneme i ve třetím poschodí. Nad okny jsou úseky říms přerušované medailony s plastickými lasturami. Cípy nad okny jsou zdobeny sgrafity, jimiž je pokryto celé první a druhé patro. Všechny čtyři rizality vrcholí nad střešní římsou štíty benátského typu spojenými atikou. Na jižní straně mezi druhým a třetím patrem je umístěn nápis "Rolnická záložna Podřipská". Náklad na výstavbu této budovy činil zhruba 177 000 K.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 148.

Dům č.p. 71

Stavitel: Josef Fryč
Výstavba: 1881
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí

Popis: Mohutný, dvouposchoďový dům s vysokými etážemi, komponovaný symetricky o devíti okenních osách, z nichž tři z každého konce tvoří mělký rizalit. Okna v prvním patře mají široké šambrány, okna v rizalitech edikuly a segmentové tympanony s korintizujícími pilastry. Okna druhého patra jsou stejná, jen v rizalitu se odlišují rovnými nadokenními římsami spočívajícími na konzolách. Jinak jsou obě patra členěna omítkovými pásy. Hlavní římsa je opět podložena konzolami.

Dům č.p. 73

Architekt: Jan Zeyer, Antonín Wiehl
Výstavba: 1874
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí

Popis: Průčelí jednoposchoďového domu směřující do náměstí má v prvním patře pět okenních os, půlkruhově zaklenutých, vložených do novorenesančních pravoúhlých edikul s profilovanými nadokenními římsami a pilastry. Hlavní římsa je velmi složitě profilovaná, podepřená konzolami a zubořezem. Strana do Varhanovy ulice má sedm okenních os, přičemž dvě jsou sdružené. Na nároží v prvním patře je vyhloubena koncha s alegorickou dívčí sochou. Přízemí je v současnosti zmodernizováno pro obchodní účely.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 132-133.

Dům č.p. 79

Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: konec 19. století
Sloh: novorenesance s klasicistními prvky
Lokalita: Karlovo náměstí

Dům č.p. 87 (Restaurace Monaco)

Architekt: Suchý
Výstavba: 1910
Sloh: novorenesance, secese
Lokalita: Arnoštova ulice

Dům č.p. 97 (U zlatého prstenu)

Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1897
Sloh: novorenesance
Lokalita: Arnoštova ulice
Status: kulturní památka od r. 1999

Popis: Třípatrový dům o čtyrech okenních osách, z nichž dvě střední jsou sdružené ve dvojice, přičemž v prvním patře v šíři těchto dvou os je proveden arkýř. Nadokenní římsy jsou v prvním a druhém patře rovné, zdivo je zde režné, cihlové. Třetí poschodí je omítnuté a v celé šíři i výšce vyzdobené ornamentálními a figurálními malbami. Alegorické výjevy představují "obchod" a "průmysl", jak je také pod nimi napsáno. Průčelí domu nad střešní římsou končí volutovými štítky s ornamentální malířskou výzdobou. Autorem fresek je Láďa Novák.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145.

Dům č.p. 98 (U bílého lva)

Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1898
Sloh: novorenesance
Lokalita: nároží Arnoštovy ulice a náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Tříposchoďový dům mající do Arnoštovy ulice čtyři a do náměstí Jana z Dražic pět okenních os. Na nároží je arkýř. Okna prvého patra jsou zdůrazněna mohutnými tympanony, ve druhém poschodí jsou nadokenní římsy rovné. Zdi jsou provedeny z režných cihel, jen část nároží je omítnutá. Fasáda ve třetím patře je řešena ornamentální a figurální výzdobou, která se oproti domu č.p. 97 uplatnila sgrafitem i v parapetním pásu druhého poschodí a kartušemi s nápisy též v prvním poschodí do Arnoštovy ulice. Průčelí domu vrcholí sedmi volutovými štíty a při nároží cibulovitou vížkou pokrytou měděným plechem. Malířská výzdoba je nejúplnější v části třetího patra směrem do Arnoštovy ulice. Převládají zde figurální malby s mravoličným a rozmarným motivem. V jižní části plochy v symetrické kompozici je vyobrazen starší muž, jak hladí chlapce, který vpouští peníz do pokladničky - nápis "spořivost, blahobytu grunt" vysvětluje smysl. Vpravo v dalším meziokenním poli pak žena podává almužnu děvčeti a nápis praví, že "kdo rychle dává, dvakrát dává". Oba výjevy jsou orámovány dvěma rytíři - vlevo se znakem města, vpravo se znakem české země. V meziokenních polích na mělce vystupujícím rizalitu je pod nápisem "My dva světa páni" vyobrazen kuchař nesoucí na míse slepici a vlevo mladík s korbelem piva. Druhé patro je zdobeno pouze v parapetních pásech ornamentálním dekorem s lidskými hlavami. První poschodí již má pouze mezi první, druhou a třetí okenní osou vymalovány kartuše s nápisy. První zleva má zcela orientační znění: "L. P. 1898 tento dům dle svého návrhu provedl A. O. Samohrd inženýr a stavitel v Roudnici - malbami opatřil L. Novák a F. Záhorský Praha." Druhý nápis je zřejmě složen L. Novákem, který rád na své fasády vpisoval svá říkadla sepsaná archaizující češtinou. Zde napsal tyto verše: "Jedna věc hyzdí stavení (že úst jemu dáno není) aby se samo bránilo (když by se o něm mluvilo) pomni, že snáze je souditi, nežli věc dobrou zrobiti". Strana domu do náměstí Jana z Dražic je architektonicky obdobná, ale s výzdobou pouze ornamentální.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145-146.

Dům č.p. 165 (Šmidrkalova vila)

Architekt: Jan Zeyer
Výstavba: 1901
Sloh: novorenesance
Lokalita: Rvačov
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Účelově obytná nárožní jednopatrová budova se vstupem z Proboštské uličky má fasádu silně členěnou. Na nároží a na západní straně jsou mělké rizality, nad nimi nad silně vystupující střešní římsou vybíhají vykrajované sgrafity zdobené šíty se sdruženými okénky. Navzájem jsou spojeny pilířkovou atikou ozdobenou původně koulemi. Přízemí s pásovou rustikou je jednodušší. Zato patro je zdobeno v celém parapetním pásu sgrafity a jeho průčelní severní strana v rizalitech slepými arkádami, v jejichž polích je opět sgrafitová ornamentální, ale i figurální výzdoba. Vlevo je postava sv. Václava, zatímco figura v pravé arkádě se již vlivem povětrnostních účinků ztratila. Okna jsou sdružená, v patře spojená jednoduchou nadokenní římsou. V parapetu oken prvého poschodí na průčelí do Proboštské uličky je uveden letopočet 1901. Na vnitřní výzdobě tohoto domu se zúčastnil i malíř Otakar Nejedlý, který ve vstupní chodbě vymaloval dva nástěnné obrazy.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 149-150.

Dům č.p. 169 (Podřipská škola)

Stavitel: Josef Fryč
Výstavba: 1879
Sloh: novorenesance s doznívajícími klasicizujícími motivy
Lokalita: náměstí Jana z Dražic

Popis: Bývalý hotel Pošta a škola Agrostroje. V duchu bytové potřeby byl na místě dvou středověkých stavení vystavěn jeden velký, vysoký, dvoupatrový dům. Jeho hlavní průčelí je přirozeně situováno do dnešního náměstí Jana z Dražic. Je symetrické o sedmi okenních osách, s okny opatřenými v prvním patře rovnými římsami a v druhém tympanony. Střední osa je bohatší. Hlavní římsa je bohatě pojednána, je zdobena akantovými štukovými rozvilinami a podložena konzolami. Do Havlíčkovy ulice má čtyři okenní osy.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 134.

Dům č.p. 175 (Gymnázium)

Architekt: ?
Výstavba: 1867-1868
Sloh: novorenesance
Lokalita: Komenského ulice

Popis: V letech 1867-1868 byla před proboštským kostelem na místě zvaném Na rumpále postavena nová jednopatrová školní budova za 62 000 zl. V jejím přízemí byly tehdy zřízeny byty pro učitele a v patře existovaly učebny. Nynější vzhled tato účelová budova, sloužící nyní roudnickému gymnáziu, získala po pozdějším přistavění druhého patra a po dalších novodobých stavebních rekonstrukcích. Po rekonstrukci v roce 1936 zůstalo stylové novorenesanční řešení budovy naznačeno zjednodušenými nadokenními a mezipatrovými římsami a segmentovaným zakončením okenních a dveřních otvorů v přízemí. Trojúhelníkovitý štít nad mělkým středním rizalitem byl vyzdoben zubořezem a ve své ploše novým velkým reliéfem s námětem "Rozsévače" v Podřipském kraji. Podle návrhu ing. arch. Jiřího Brodského jej provedl roudnický sochařský mistr Jan Brabec.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 195-196.

Dům č.p. 307

Architekt: ?
Výstavba: 1896
Sloh: novorenesance, novobaroko
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Budovu nechal původně postavit otec Augusta Švagrovského roku 1849. V roce 1896 byl dům v průčelí novorenesančně přestavěn. Zvláště okna ve středním trojosém mělkém rizalitu jsou bohatě pojednaná pilastry s kompozitními hlavicemi po stranách a silně vystupujícími nadokenními tympanony, segmenty a zdobenými rovnými římsami. Parapety postranních oken jsou oživeny girlandami nebo rozvilinami. V silně plastické fasádě se objevuje i motiv štítků se ženskými hlavičkami.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145.

Dům č.p. 638

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novorenesance s klasicistními prvky
Lokalita: Riegrova ulice

Dům č.p. 660 (ZŠ Jungmannova)

Stavitel: Václav Kuželovský
Výstavba: 1882-1883
Sloh: novorenesance
Lokalita: Jungmannova ulice

Popis: Budova školy byla původně postavena pro potřeby gymnázia. Dne 25. března 1882 vypsalo obecní zastupitelstvo konkurz na plán stavby školy. Dne 31. března 1882 byla stavba zadána roudnickému staviteli Václavu Kuželovskému. Dne 19. června 1882 se začalo s prvními stavebními pracemi a po roce, 28. srpna 1883 se již do hotové budovy stěhovala škola. V roce 1893 byla budova převzata z obecní do státní správy.
Jedná se o dvouposchoďovou stavbu o 13 okenních osách, přičemž trojice uprostřed a dvojice po obou stranách vytvořily tři risality. Přízemí má omítkovou imitaci bosáže podobně jako nároží postranních risalitů. Přízemní okna jsou nahoře půlkruhová bez zvláštního plastického zdůraznění, zatímco okna v poschodích jsou zdůrazněna vysoce vystupujícími nadokenními římsami střídavě segmentovanými a trojúhelníkovitými a po stranách pilastry. Parapety rizalitových oken v prvním poschodí mají kuželkovou balustrádovou výzdobu, která se kompozičně opakuje na trojdílné atice nad středním rizalitem. Střešní domovní římsa je podepřena nízkými konzolami, podobně jako kordonové římsy mezi přízemím a prvním poschodím v rizalitových částech. V ose budovy je umístěn hlavní vchod orámovaný edikulou tvořenou dvěma toskánskými sloupy nesoucími jednoduché kladí na plochých konzolách a nízký segmentový nástavec. Stylově je tedy fasáda budovy pojata v historizujícím novorenesančním slohu.
Obec provedla tuto stavbu celkem levně. Rozpočet byl stanoven na 57 000 zl. a nadpočetní práce byly vyčísleny pouze na 5 000 zl. O dva roky později v roce 1885 obec pro srovnání postavila mnohem menší jatky na konci dnešní Havlíčkovy ulice v židovské čtvrti za 50 000 zl.
Budova byla projektována speciálně pro umístění všech tříd osmiletého gymnázia. Nezapomnělo se ani na odborné pracovny přírodovědných předmětů a nezbytné kabinety. Její součástí byla i školní kaple a byt ředitele. Na jižní straně postupně vznikala botanická zahrada. Později, zejména za 1. a 2. světové války, zahrada pustla a užívala se jen k oddechu žáků o přestávkách. Do současnosti se zachovaly jen zbytky vzácných stromů a nově upravená zahrada slouží potřebám školy.
Gymnázium, které budovu užívalo od roku 1883, se na konci školního roku 1955/1956 přestěhovalo do své původní budovy v Havlíčkově ulici, kde bylo v roce 1877 založeno. Do budovy se nastěhovala v září 1956 osmiletá střední škola spojená s nynější základní školou. Od 1. září 1958 zde byla zřízena druhá osmiletá střední škola v Roudnici nad Labem, Jungmannova 660 už jako samostatná . V roce 1961 byla pak přejmenována na základní devítiletou školu.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 135-136.

Dům č.p. 667 (bývalá ZŠ praktická)

Architekt: ?
Výstavba: 1900
Sloh: novorenesance eklektická
Lokalita: Jungmannova ulice

Popis: Budova má rustikované průčelí, oživené arkýřem podepřeným štukovými orly, segmentovaným tympanonem a atikovou zídkou ozdobenou vázami.

Dům č.p. 690 (VOŠ a SOŠ)

Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1898-1899
Sloh: novorenesance
Lokalita: Špindlerova třída

Popis: Dvoupatrová školní budova byla umístěna na parkově upraveném pozemku v dnešní Špindlerově třídě. Její hlavní trakt má zhruba 55 m délky a 11 m šířky a dvě postranní křídla jsou 22 m dlouhá a 11 m široká. Čelní strana mající celkem 19 okenních os vystupuje mírným trojosým středním rizalitem orámovaným pilastry a ukončeným tympanonem. Okraj fasády je nahoře zdůrazněn konzolovou atikou s vázami a na zdivu bosovanou omítkou. Celkové náklady na výstavbu budovy činily téměř 81 000 zl.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 143.

ROUDNICKÉ NOVOBAROKO

Dům č.p. 16

Stavitel: Jan Brodský
Výstavba: 1898
Sloh: novobaroko
Lokalita: Karlovo náměstí

Popis: V 16. století patřil dům konváři a zvonaři Tomáši Fryčovi, a proto se dlouho nazýval Konvářský. V 2. polovině 17. století zde bydlel stavitel Antonio Porta. Portův dům byl na sklonku 19. století do základů zbourán a na jeho místě vyrost dvoupatrový dům s převýšenými etážemi o pěti okenních osách v patrech, z nichž dvojice po stranách jsou sdružené. Střední osu zdůrazňuje v přízemí novobarokní vstup sevřený karyatidami (tříčtvrteční postavy ženy a muže), které podpírají arkýř v prvním poschodí v téže kompoziční vertikále. Střecha je sedlová podobně jako jednotlivé etáže značně převýšená. Přes některé novorenesanční články (jako jsou sdružené okna) byl ve své době pojat moderně v duchu "českého baroka", jak se tehdy říkalo.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 147.

Dům č.p. 101 (Podřipské muzeum)

Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1900
Sloh: novobaroko s prvky secesními
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1993

Popis: Jedná se o dvouposchoďový řadový dům o čtyřech okenních osách sdružených do dvou dvojic, který si nechali postavit bratři Maxmilián a Gustav Epsteinové. Fasáda domu se stylově vymyká ze zaběhlého pojetí. Užití sdružených oken ve dvojicích se sice ještě přiklání k minulým novorenesančním zvyklostem, ale ostatní tvarosloví v určité míře směřuje již k novým výtvarným tendencím. Pilastrový řád vedený přes dvě patra navozuje barokní pohyblivost, plně rozvinutou ve výplních nad a pod okny, které vynikají bohatou a vysokoreliéfní štukovou výzdobou. I nadokenní římsy obloukově vypjaté a četné další články převzaté z barokního slohu znásobují plastničnost a dynamiku fasády. Některé prvky jako četné použití figurálních motivů (putti, obličejové masky) a rostlinného stylizovaného dekoru naznačují dobově příští architektonické záměry. Zcela netradiční je např. ukončení pilastrů. Místo některé ze známých hlavic zde architekt umístil štukové vysoké reliéfy ženských tváří, nad nimiž se vznášejí sovy. Také dříky pilastrů nesou ve své době neobvyklé ornamenty.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 150-151.

Dům č.p. 642

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice

Dům č.p. 645

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice

Dům č.p. 659

Architekt: ?
Výstavba: 1895
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice

Popis: Dvoupatrový dům o sedmi okenních osách, s náznakově vyvedenými rizality po stranách a s kuželovou atikou se dvěma štíty na střeše si nechal postavit MUDr. J. Zeman, který zde zřídil parní a vanové lázně, později též uhličité a rašelinové. Později sloužil pro školku a družinu 2. základní školy.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 144.

Dům č.p. 671 (Sirotčinec, LDN)

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: novobaroko
Lokalita: Purkyňovo náměstí

Popis: Budova má v průčelí sedm okenních os, přičemž postranní jsou sdružené a v bocích po pěti oknech. Průčelí je řešeno přísně symetricky - střed budovy je zdůrazněn umístěním hlavního vchodu v přízemí a vlnkovitého trojúhelníkového štítu nad střešní římsou, jehož vrchol i hlavní dekor dominuje opět v ose stavby. Portál vchodu s volutovými články, s prázdným štítem a bustou ženy v supraportě je velmi členitý a hluboce profilovaný. Ornamentálně bohatě jsou rozvedeny i římsy nad okny prvního patra a navíc jsou přizdobeny dětskými a ženskými hlavami. Mezi okny a po stranách budovy je průčelní fasáda dále rozčleněna celkem šesti štíhlými pilastry se stylizovanými dříky vertikálně probíhajícími obě etáže. Jejich silně vystouplé hlavice jsou zdobeny volně rozvinutým volutovým dekorem. Střední čtyři pilastry se promítají pokračujícími dříky nad střešní římsou do zmíněného ozdobného štítu, aby nad jeho okraji byly ukončeny bohatě rozvinutými vázami. Pole samostatného štítu je vyplněno reliéfy girland, pásek, mísou s jablky a dalšími ornamenty. Ve své ose je štít perforován obloučkovitým okénkem s výsledným tvarem měsíce. Pro vysokou střechu si stavitel Plechatý zvolil mansardový typ s dřevěnou profilovanou římsou charakteristický pro 18. století. Fasáda sirotčince měla souzvučet se slohově čistou barokní kaplí sv. Viléma, nicméně kvůli její tvarové předimenzovanosti nebylo požadovaného účinku dosaženo. Náklady na stavbu budovy pro 30 až 40 sirotků činily zhruba 100 000 K.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 170.

Dům č.p. 672 (Kohlíkův dům)

Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: 1910
Sloh: novobaroko, secese
Lokalita: Purkyňovo náměstí

Popis: Kohlíkův dům je dokladem architektonické situace v prvním desetiletí 20. století. Secese se tehdy uplatňovala souběžně s dožívajícími historizujícími styly a vedle ní se rozvíjelo ještě novobaroko. Architekti často projektovali podle potřeby a požadavků v několika stylech najednou. U domu č.p. 672 potřeba optického souzvuku s barokní kaplí sv. Viléma a novým sirotčincem si vyžádala novobarokní řešení poznamenané secesní ornamentikou.

Dům č.p. 687

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Špindlerova třída

Dům č.p. 688

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Špindlerova třída

Dům č.p. 701 (Restaurace U Faustů)

Architekt: ?
Výstavba: 1905
Sloh: novobaroko
Lokalita: nároží Špindlerovy třídy a Pracnerovy ulice

Popis: Počáteční zmínky a dokumenty ke vzniku a stavbě restaurace se vztahují k roku 1905. Z něj pochází stavební výkres, který nebyl údajně jediným návrhem domu, ale se současnou podobou stavby souhlasí. Podnětem ke vzniku restaurace byla dohoda mezi majitelem tehdy prosperující a rozrůstající se továrny na zemědělské stroje v Hracholuskách panem Pracnerem a Antonínem Faustem (1872-1950) o koupi pozemku za účelem vybudování stánku s hostinskou činností, která by pokryla potřeby stravování a občerstvení osazenstva Pracnerových závodů v bezprostřední blízkosti. Do začátku druhé světové války byl podnik stále provozován jako rodinný. Během války byl pronajat panu Kasalovi z Teplic. V roce 1960 byl podnik znárodněn. Po restituci v roce 1991 následovala drobná rekonstrukce a po ní do roku 2002 provozoval podnik sám restituent, ing. Antonín Faust s manželkou. V letech 2003-2009 byl podnik pronajat sdružení pana Hurdy. V létě 2009 proběhla druhá, rozsáhlejší rekonstrukce spolu s rozšířením o sklepní prostory a po ní se ujal provozu nájemce Pavel Novotný.

Zdroj: https://ufaustu.com

ROUDNICKÁ SECESE

Dům č.p. 32 (Kadeřnictví U Krejzů)

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Nerudova ulice

Popis: Řadový jednopatrový dům, jehož fasáda nese v prvním poschodí secesní dekor stylizovaných lipových větví.

Dům č.p. 505 (ZŠ Bezděkov)

Architekt: Skřivánek
Výstavba: 1908-1909
Sloh: secese
Lokalita: Krabčická ulice

Popis: Na Bezděkově byl v prvním desetiletí 20. století takový počet rodin, že pro vzdělávání jejich dětí bylo třeba vybudovat vlastní školu, a tak také současně ulehčit přeplněným školám ve městě. Místo pro novou budovu bylo vybráno na volném místě v Krabčické ulici na Novém Bezděkově. Se stavbou projektovanou arch. Skřivánkem bylo provádějícím stavitelem Jaroslavem Kohlíkem začato v roce 1908 a již v červnu 1909 bylo Zemskou školní radou povoleno, aby počátkem školního roku 1909/1910 se na této obecné pětitřídní smíšené škole začalo učit.
Z původního plánu byla postavena pouze střední dvoupatrová budova, zatímco projektovaná postranní jednopatrová křídla měla být přistavěna v pozdější době. K tomu však nedošlo, a tak boční strany školy jsou omítnuty jednoduše bez architektonického členění. Průčelí silně převýšené stavby s vysokými etážemi o devíti okenních osách je pak provedeno ve své době moderně v duchu střídmé jemně provedené secese. Vysoká dvojdílná okna (střední trojdílná) zvláště v prvním patře, dále portál a štít jsou vyzdobena rostlinným úponkovým dekorem s vinnými hrozny a květy. Nad obloukovým vcelku jednoduchým portálem byl umístěn plochý reliéf s námětem výchovy dětí s letopočtem stavby 1908. Nad ním střední část průčelí vybíhá střešní hluboce profilovanou římsou ve vysoký štít segmentově vykrajovaný bez zvláštního členění. Jeho plocha od druhého patra byla vyzdobena freskou, kterou provedl pražský malíř Láďa Novák, v Roudnici tak často zaměstnávaný. Nad sebou řešená figurální kompozice představuje různé dětské hry a opět výchovu mládeže. Jednotlivé výjevy jsou nahoře ukončeny vyobrazením hory Řípu. Později v roce 1936 byly do středu malby zasazeny místním Občanským klubem velké hodiny.
V této školní budově bylo pět učeben, tělocvična, sborovna, kabinet, úřadovna a byty pro ředitele a školníka. Kolem byla založena prostorná zahrada a hřiště. Náklady na stavbu činily 120 000 K, z nichž polovinu věnovala Obecná spořitelna roudnická jako dar v rámci jubilejních oslav panovníka. V prvním roce nové bezděkovské školy bylo do ní zapsáno 325 dětí.
Od roku 2000 je škola v Krabčické ulici součástí základní školy v Jungmannově ulici.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 167-168.

Dům č.p. 636

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese, novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice

Dům č.p. 819

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Figurální výzdobu nad oknem v prvním patře tvoří sedící postavy muže v selském šatě s houslemi na klíně a za ním ženy (symbolizující hudbu) bohatě pro svou dobu typicky rozevláté. V parapetu hořejšího okna mezi hlavami alegorických postav pak projektant umístil secesním písmem napsaný nápis "Hudbou, zpěvem k srdci". Klasicky pojaté a výtvarně dobře zvládnuté figury jsou prezentovány vyšším reliéfem téměř jako volná plastika, aby v ostatní výzdobě (renovací poněkud zredukované) patřičně vyzněl její motivický a obsahový význam. Autorem tohoto díla byl snad sochař a štukatér Jan Brabec, který si v ulici Komenského zřídil svého druhu V Roudnici jediný závod sochařský a štukatérský.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 178.

Dům č.p. 828

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový dům secesního stylu počátku 20. století. Korunní římsa pomocí konzol zvednuta do oblouku, pod ním jednoduchá štuková výzdoba okna. Další geometrické štuky s odlišnou strukturou provedeny v ploše průčelí, stejně jako kolem okenních otvorů přízemí.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 876

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice

Dům č.p. 878

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1993

Popis: Patrový dům postaven dle datace na fasádě roku 1909 ve stylu české secese. Uliční průčelí zdobí v přízemní partie stříkané omítky s hlazeným dekorem, okna a dveře nesou štukové rámy se suprafenestrami a supraportami charakteristického secesního vzhledu.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 883

Architekt: ?
Výstavba: 1910
Sloh: secese, novorenesance
Lokalita: ulice Josefa Hory

Dům č.p. 891

Architekt: ?
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový měšťanský dům postaven dle výzdoby fasády na počátku 20. století. Přízemí zdobí strukturovaná pásová bosáž, překlady oken v patře spojeny štukovým pásem s geometrizovanými secesními motivy, které ve stejném duchu doplňují prolomené parapetní římsy.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 892

Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový zděný dům s věžovitou vstupní partií postaven v roce 1909 ve stylu geometrizované německé secese. Pohledové průčelí zdobeno bohatými štukovými dekory oken, dveří a štítu. Do dvora se obrací patrovými lodžiemi detekujícími nájemní bydlení.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 893

Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka

Dům č.p. 894 (Hroudův dům)

Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1993

Popis: V pravé štítové části domu v prvém poschodí byl vybudován arkýř půlkruhovitého půdorysu. Tento prvek umožnil výhled do stran a zvětšil prostor interiéru. Ještě více zdůraznil plochu průčelí, zvláště když mezi třemi štíhlými okny byl vyzdoben nízkým štukovým kolorovaným reliéfem muže a ženy symbolicky nad osovým oknem spojeným dvěma vavřínovými věnci, jež tyto alegorické postavy drží ve vztyčených pažích. Až na dřevěné výplně oken a dveří zůstalo vše zachováno v originální podobě.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 176-177.

Dům č.p. 896

Stavitel: Jan Brodský
Výstavba: 1910
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový zděný dům se středním zalomeným štítem postaven ve stylu geometrizované secese v prvním desetiletí 20. století. V domě s bohatě zdobeným štukovým uličním průčelím zachována řada autentických zařizovacích prvků, včetně kleneb, dveří a zábradlí.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 900

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový dům z počátku 20. století s vykrajovaným štítem se výzdobou průčelí hlásí do období secese. Zatímco patro do jednotlivých polí dělí bosáž, v patře jsou to lizény s věnci pod hlavicemi. Okna a štít zdobeny geometrickými a florálními motivy.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 903

Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: 1911
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový dům postaven v prvních desetiletích 20. století. Pohledové průčelí děleno lizénami na pole, vyplněná v patní části stříkanou omítkou Lomená okna v přízemí a obdélná v patře zdobena jednoduchými štuky, řadící dům do pozdního období secese.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 911

Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1912
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Patrový dům postaven roku 1912 v dobově aktuálním secesním stylu. Plocha průčelí dělena lizénami na pole, vyplněná strukturovanými a pertlovanými omítkami, které doplňují bohaté štuky nad okny a dveřmi. Dochován rovněž autentický kovaný balkon.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 912

Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Nárožní vila postavena na začátku 20. stol. v secesním stylu. Bohatá štuková výzdoba průčelí využívá především florální a geometrické motivy, doplněné o autentické kované zábradlí balkonu.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 920

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory
Status: kulturní památka od r. 1992

Popis: Secesní patrový dům z počátku 20. století s hrubými omítkami čelního průčelí, které se střídají s bohatými geometrickými motivy pozdních období secese. Uvnitř dochována řada autentických zařizovacích prvků, jako např. stylově uzpůsobené dveře a zábradlí.

Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz

Dům č.p. 941 (ZŠ Karla Jeřábka)

Architekt: Viktor Šulc
Výstavba: 1911-1912
Sloh: secese
Lokalita: ulice Karla Jeřábka

Popis: Koncem 19. století byla Roudnice nad Labem městem, kde se rozvíjel hospodářský a kulturní život. Tehdejší měšťanská chlapecká škola (od roku 1874) a dívčí měšťanská škola (od roku 1883) prostorově už nestačila narůstajícímu počtu žáků. Proto v roce 1907 vypsala městská rada pod vedením vlasteneckého starosty Ervína Špindlera soutěž na novou budovu měšťanských škol. Zvítězil návrh architekta Viktora Šulce z Plzně. Fasádu navrhl architekt R. Fürst z Brandýsa nad Labem. Stavba byla zahájena na jaře 1911 místní stavební firmou Stanislava Plechatého. Již v září 1912 bylo zahájeno vyučování.
Architektonické průčelí dvoupatrové budovy o 23 okenních osách, 90 m dlouhé je řešeno na osu hlavního vchodu se třemi mírně vystupujícími rizality ve středu a po stranách budovy. Na boční rizality navazují směrem k západu postranní křídla 30 m dlouhá a na střední trakt schodišťový. Fasáda zvláště průčelí je vcelku jednoduchá - zdobená je prakticky pouze nadokenními trojúhelníkovými a rovnými římsami, dále římsou mezi přízemím a prvním patrem a plasticky vyvedeným portálem. Podobně jsou řešeny i fasády bočních křídel, kde pouze plochy bez oken nesou velké reliéfy znaků města Roudnice provedené v omítce. O to bohatěji byla řešena členitě pojatá střecha stavby. Průběžně je sice sedlová, avšak nad všemi třemi rizality se silně zvedá ve vystupující valbové stanové zastřešení, přičemž na středním tento typ dominuje a je po stranách volutové atiky ještě zdůrazněn dvěma šestibokými jehlany ukončenými cibulemi. Postranní rizality jsou ozdobeny nad poměrně silně vystupující střešní římsou balustrádou a západní okraje obou křídel volutovými štíty.
Škola byla na svou dobu pojata jistě velkoryse a též její vnitřní rozdělení bylo rozsáhlé. Měla 19 učebních tříd, 5 kreslíren a pracoven, 3 ředitelny, 2 sborovny, 1 tělocvičnu a lázně a 14 kabinetů. Dále v budově byla 2 byty, jeden pro ředitele a druhý pro školníka, v suterénu se nalézaly dvě polévkové síně s předsíněmi, dále velká kotelna, sklepy a prádelna.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 171.

Dům č.p. 944

Architekt: ?
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice

Dům č.p. 959

Stavitel: Václav Písek
Výstavba: 1913-1914
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory

Zdroj: Alena Viková, majitelka nemovitosti

Dům č.p. 970 (Lékárna U českého lva)

Architekt: ?
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: nároží třídy T. G. Masaryka a Komenského ulice

Dům č.p. 987

Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice

Chrám Českobratrské církve evangelické

Architekt: Otto Kuhlmann
Výstavba: 1908-1909
Sloh: secese s barokizující výzdobou
Lokalita: nároží Aleje 17. listopadu a Libušiny ulice
Status: kulturní památka od r. 1993

Popis: V roce 1900 evangelický sbor v Roudnici n. L. začal zvažovat výstavbu vlastního chrámu na základě finančních příslibů a darů především z Německa. Velmi se v této věci angažoval farář Zimmermann z Porýní. Organizoval sbírky v Německu a zprostředkoval kontakt s dárkyněmi z Porýní, jež se rozhodly věnovat na stavbu chrámu 10 000 Marek. Jediným požadavkem bylo, aby byl chrám vystavěn dle německých plánů. To nakonec vedlo k rozhodnutí, že architektem bude Němec Otto Kuhlmann.
Stavitelem chrámu byla firma Kohlík-Plechatý z Roudnice a stavební dohled byl svěřen Ing. Josefu Záleskému. Z finančních důvodů bylo upuštěno od plánované přístavby věže a fary. Rozpočet byl vyčíslen na 45 000 korun. Stavba chrámu započala 8. srpna 1908. Pod dohledem Ing. Záleského byla stavba dokončena ještě do zimy téhož roku! V červenci 1909 byl přijat návrh, aby byl chrám pojmenován na upomínku Jana Husa "Chrámem Betlémským". Slavnostní shromáždění a vysvěcení chrámu se konalo 10. října 1909.
V červnu roku 1938 bylo rozhodnuto přistavit ke kostelu věž se třemi zvony. Věž byla postavena dle plánů architekta Kozáka a stavba zadána firmě Hádl- Hájek z Roudnice. Zvony odlila firma Matoušek z Brna.
Věž i se zvony měly být hotovy k 20. výročí republiky, tj. 28. října roku 1938, ale v souvislosti s okupací došlo k prodlevám, takže zvony byly dodány a vytaženy až 21. prosince 1938. To však stačilo, aby se ještě toho roku poprvé rozezněly z nové věže na vánoční svátky. Během války však věž o své dva zvony přišla. Musely být sborem odevzdány pro potřeby válečného úsilí nacistického Německa. Po skončení 2. světové války se podařilo zachránit menší zvon (s vyznačeným věnováním k 20. výročí republiky), který ve věži chrámu zvoní dodnes.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 169.

ROUDNICKÝ FUNKCIONALISMUS

Dům č.p. 99 (Baťův dům)

Architekt: Arnošt Sehnal
Výstavba: 1931
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: náměstí Jana z Dražic

Popis: Budova je třípatrová s velkými okny po šesti osách v poschodí. V přízemí je po celé šířce prosklený obchod a jen po levé straně bylo ponecháno místo pro vstup (dnes uprostřed). Střecha je plochá. Dům byl postaven z rámové železobetonové konstrukce a na vyzdění byly použity převážně duté, ale i plné cihly. Přízemí bylo určeno pro prodejnu, první patro pro správkárnu obuvi a ubikace a zbývající dvě patra pro byty zaměstnanců. Již v roce 1934 byly provozovny rozšiřovány a pravděpodobně již tehdy bylo změněno průčelí, neboť na staré fotografii objektu byla v poschodí pouze tři široká pětidílná okna se subtilními kovovými rámy.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 206.

Dům č.p. 1414 (Lewiho vila)

Architekt: Jaroslav a Karel Fišerové
Výstavba: 1934-1935
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: nároží Komenského a Máchovy ulice
Status: kulturní památka od r. 2007

Popis: Dům byl postaven pro rodinu syna majitele roudnické firmy Kork Lewi, Felixe Lewiho. Tato jedna ze tří roudnických korkáren dodnes stojí nedaleko vily v Havlíčkově ulici. V době Protektorátu se kvůli židovskému původu otce musela rodina vystěhovat. Po skončení války se rodina přejmenovala na Landovi; paní Landová v domě bydlela až do osmdesátých let dvacátého století, kdy ho koupili současní majitelé. V roce 1949 bylo přestavěno schodiště k hlavnímu vchodu. Vila manželů Lewiových je vynikající ukázkou stylu a úrovně bydlení československých podnikatelů meziválečného období, která se dodnes zachovala bez negativních stavebních úprav a především s řadou detailů, drobných konstrukcí (okna, dveře, radiátory, podlahy, mramorový parapet v obývacím pokoji, označení čísla popisného apod.) a částí dalšího vybavení, jež v rámci celku vytváří vysokou míru historické věrohodnosti objektu. Areál vily byl včetně vybraných kusů vnitřního mobiliáře v roce 2007 prohlášen kulturní památkou.

Zdroj: TOTHOVÁ, Jolana. Lewiho vila [online]. c2009, poslední revize 29.12.2009 [cit.2012-01-21]. Dostupné z: https://www.slavnevily.cz

Dům Elektrického podniku (č.p. 1300)

Architekt: Jaroslav Hulena
Výstavba: 1931-1932
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Kratochvílova ulice

Popis: Výstavba budovy Elektrických podniků v Kratochvílově ulici fungující především jako odčítací a rozvodná stanice byla hlavní akcí Městské rady na začátku 30. let 20. století. Stavbu vyprojektoval pracovník stavebního odboru města architekt Jaroslav Hulena a za jeho stavebního dozoru ji realizoval stavitel Otakar Leopold. V 60. letech 20. století byla budova přestavěna především na bytové jednotky a jen z části sloužila pro měření elektřiny, pro dozorčí a vedoucí orgány elektrických podniků. Touto rekonstrukcí se stavba změnila v trojdílnou, se třemi poschodími ve vyšší, původně provizorní části, a z pravého křídla zmizela terasovitá úprava, přičemž levé křídlo je nové. Přestavbou se ztratil původní, ve své podobě progresivní funkcionalistický charakter objektu i architektonická proporční vyváženost jednotlivých hmot stavby.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 183.

Kino Sokol

Architekt: Kamil Roškot
Výstavba: 1927
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: nároží třídy T. G. Masaryka a Sokolské ulice

Popis: Původní myšlenka vybudovat kinosál byla spojena se záměrem Tělocvičné jednoty Sokol získat stabilní zdroj příjmů pro výstavbu tělocvičny. Valná hromada jednoty se ke stavbě rozhodla v lednu 1927 po získání biografické koncese. Nabídková řízení na práce, spojené se stavbou, byla omezena pouze na členy a příznivce jednoty, mimo práci železobetonářskou, asfaltérskou, ústřední topení a vlysové podlahy, které byl zadány podnikatelům z Prahy. Zednické a nádenické práce byly zadány firmě Hádl a Hájek stavitelé v Roudnici n. L. Stavět se začalo v polovině července 1927 podle projektové dokumentace jednoho z průkopníků české moderní architektury, žáka prof. Jana Kotěry, akad. arch. Kamila Roškota. Osvícenost tehdejších Sokolů tím zapříčinila, že se dnešní Roudnice n. L. může pyšnit naprosto ojedinělou, slohově čistou, funkcionalistickou stavbou. Kamil Roškot pojal vnitřní dispozice velmi účelně. Širokým hlavním vchodem se vchází do foyeru se dvěma pokladnami a dále do předsálí, které pravoúhle ústí do podélných prostor kolem sálu, ve kterých jsou umístěny šatny a kancelář. Samotný sál je zkosený směrem k pódiu o dvaceti řadách s kapacitou 400 míst k sezení. Exteriér přiznává vnitřní funkci stavby. Fasádu tvoří bílé neomítnuté pískové cihly z Lázní Poděbrad. Budova byla slavnostně otevřena dne 25. prosince 1927 během velmi slavnostního matiné za účasti operního pěvce Nováka a zpěváckého spolku Hlahol. Jako první film byl promítán snímek nazvaný "Letem sokolským světem". Celkový náklad na stavbu kina byl 927,819 Kč i s vnitřním zařízením. Řešení celé stavby bylo jednoduché, prosté, ale monumentální, vnitřní rozdělení účelné a přehledné. V srpnu 1945 bylo kino znárodněno a přiděleno správě státních kin v ministerstvu informací. Dne 2. června 1946 byla odhalena pamětní deska se 37 jmény zahynuvších roudnických Sokolů, která zaplnila celou čelní stěnu foyeru. Pamětní deska zahynuvších Sokolů byla v 50. letech odstraněna a přemístěna na Tyršův stadion, ale v roce 1968 se vrátila na své původní místo. Přestavba a renovace kina proběhla v 2. polovině 50. let 20. století. Na budovu kina měla navazovat budova tělocvičny. Projekt existoval již v roce 1928 a na začátku roku 1948 byl vypracován nový. Bohužel ke stavbě monumentální 117 metrů dlouhé dvoupatrové budovy již nikdy nedošlo. Tyršův stadion a kino bylo Tělocvičné jednotě Sokol navráceno s celým majetkem Krajským soudem v Ústí nad Labem pod j. č. 10393/91/21-20, rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. července 1993.

Zdroj: Filip J. K. V. Uzel

Kratochvílova rozhledna

Architekt: Otakar Štěpánek
Výstavba: 1934
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Na Honzačce
Status: kulturní památka od r. 2015

Popis: Rozhledna byla postavena u příležitosti 60. výročí založení "Roudnické záložny podřipské". K tomuto účelu bylo vybráno vyvýšené místo nad městem blízko krabčické silnice. Roudnice se tak mohla pochlubit pěknou vyhlídkou a kvalitním architektonickým dílem. Projekt rozhledny byl zadán Vysoké škole technické v Praze a podle návrhu Ing. Otakara Štěpánka stavbu realizovala v roce 1934 roudnická stavitelská firma Hádl a Hájek.
Jedná se o čistě funkcionalistickou stavbu, jejíž výhledová plocha je nesena šesti štíhlými sloupy. Středem stavby prochází sloup, který na svém horním konci nese kulatou plochou střechu. Podél tohoto středového sloupu se stáčí vřetenové schodiště. Na obvodu horní hrany plného zábradlí výhledové plochy byly připevněny měděné desky se schematicky vyrytým panoramatem okolní krajiny. V dolní části rozhledny je umístěna reliéfní deska s vyobrazením předního českého obrozence a průkopníka moderního hospodářství druhé poloviny 19. století, mimo jiné také zakladatele "Roudnické záložny Podřipské", Václava Kratochvíla. Kratochvílova rozhledna je společně s rozhlednou na litoměřické Mostné hoře nejníže položenou rozhlednou u nás (230 m n. m.).

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 196-197.

Nádraží

Architekt: Vojtěch Krch
Výstavba: 1930-1932
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Poděbradova ulice

Popis: Celková délka budovy je 98,7 m a šířka 10,7 m až 11,4 m. Na západě je situován hlavní vchod do vysokého proskleného vestibulu s jízdenkovými pokladnami. Před tímto vchodem a vedle odděleným východem z peronu bylo zřízeno volné, širokým chodníkem opatřené prostranství, určené jednak pro parkování vozidel a současně pro klidnou frekvenci cestujících v Poděbradově ulici. Z vestibulu se vstupuje širokým schodištěm do čekárenské, restaurační a provozní horní části nádraží. Směrem severním je tato část v úrovni nástupiště, zatímco k jihu do ulice Poděbradovy je prvním patrem navíc předsunutým v délce 40 m x 3 m nad chodník až k jeho okraji. Železobetonové konzoly umožnily toto rozšíření citovaných 6 m vysokých veřejných a služebních prostor, aniž by byla narušena venkovní komunikace na chodníku. Tímto řešením současně získala budova z pohledu ulice dynamičtější vzhled. Spodní prostory pod arkýřovitým vysunutím pak mohly být využity jako obchody, skladovací sklepní místnosti, dále pro kotelnu a pro kuchyňské prostory, jež byly dvěma výtahy a schodištěm spojeny s hořejší restaurací.
Druhá, východní část budovy za restaurací, v níž v přízemí jsou umístěny staniční kanceláře a v poschodí byty, byla navržena i realizována již v konvenčnějším pojetí. Byla vystavěna proto také z cihelného zdiva a ovšem omítkově byla opatřena stejně jako část železobetonová. Je 28 m dlouhá a 11,4 m široká. Mohutná stavební hmota tohoto dopravně-bytového komplexu zaujímá ve svém západním dílu čtyři poschodí a ve východním dvě poschodí. Je zastřešena opět plošně a na nižší části byla zřízena terasa.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 187-189.

DALŠÍ POZORUHODNÁ ROUDNICKÁ ARCHITEKTURA

Butonia

Architekt: ?
Výstavba: 1929
Lokalita: Hochmanova ulice

Popis: V roce 1927 začali na Bezděkově vyrábět bratři J. a O. Langweilové knoflíky a spony z umělého rohu galalitu. V roce 1938 se již z podniku vyváželo knoflíkářské zboží do 38 různých států. Vlastní budova i celý objekt architektonicky nepřevýšil požadavky na ryze užitkovou a účelovou stavbu.

Dům č.p. 23 (Spořitelna)

Architekt: Milan Babuška
Výstavba: 1929-1930
Lokalita: Karlovo náměstí

Popis: Novostavba spořitelny je řadový dům, navazující k západu na novější část radnice, dvoupatrový s mansardovou čtyřosou nástavbou ve výrazně předsazené sedlové střeše. Patra mají šest okenních os. V prvním poschodí uprostřed ve výplních mezi okny byly vsazeny pískovcové desky s figurálními vysokými reliéfy představujícími od leva "průmysl", "zemědělství" a "obchod". Jsou dílem akademického sochaře Rudolfa Březy z Prahy. Přízemí je po stranách proskleno velkými okny z vnějšku zabezpečenými kovovou dekorativní mříží a uprostřed otevřeno hlavním vstupem krytým přesahující deskou. Jím se přes vestibul vchází do podkrovovitě řešené haly s vrchním osvětlením, která půdorysně ustupuje na jih od hlavní budovy spolu s postranním obytným křídlem. V čele haly, kolem jejíhož obvodu jsou umístěny za přepážkami pracovny, byl zasazen velký mozaikový alegorický obraz provedený pražskou výtvarnicí Försterovou. Pod halou byla situována pancéřová skříň s trezory.
Nová budova však neměla sloužit pouze spořitelně. V prvním poschodí byly vystavěny byty a druhé bylo určeno pro Městskou galerii Augusta Švagrovského. Byla přístupna zvláštním vchodem proraženou zdí ve druhém patře radniční přístavby, kde bylo instalováno tehdejší roudnické Muzeum Karla Rozuma. V těchto prostorách byla Švagrovského obrazárna až do 2. světové války, kdy i v tomto podlaží byly zřízeny byty.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 190-191.

Dům č.p. 86 (Šenfeldův dům)

Stavitel: Antonín Hádl a František Hájek
Výstavba: 1924, 1931
Sloh: obloučkový sloh
Lokalita: Arnoštova ulice

Popis: Hluboký, úzký dvouposchoďový dům o dvou okenních osách, jehož průčelní fasáda je střídmým dokladem toho, že i v Roudnici se projevil tzv. obloučkový dekorativní styl (též styl Legiobanky). Nad okny prvého patra jsou naznačeny obloučkové ozdoby, pod střešní římsou jsou uplatněny čtvrtkruhové konzoly spojené delšími půlválci. Tmavá červenohnědá omítka taktéž odpovídá barevnému pojetí vrcholných staveb obloučkového směru.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 208.

Dům č.p. 644

Stavitel: ?
Výstavba: ?
Sloh: eklekticismus
Lokalita: Riegrova ulice

Hláska

Výstavba: 15. století
Sloh: gotika, baroko
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958

Popis: Věž Hláska je jediným dochovaným pozůstatkem opevnění staré Roudnice. Někdejší Staré město se nacházelo v prostoru dnešního náměstí Jana z Dražic a Poděbradovy ulice. Původně kolem něj stála dřevěná hradba, zděnou hradbu s městskými branami nechal vystavět pravděpodobně arcibiskup Arnošt z Pardubic v 2. polovině 14. století. Jako součást opevňování byla na vyvýšeném místě postavena i gotická pozorovací a ohlašovací věž, dnešní Hláska. Do 2. poloviny 17. století nebyla nikdy poškozena s výjimkou roku 1665, kdy byla při velkém požáru města téměř zničena. V 18. století byla rekonstruována a upravena pro nový účel. Byl sem umístěn vodojem pro kašnu na Koňském trhu, dnešním Husově náměstí.

Zdroj:

• JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 16.
• POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 240.

Kaple na Kalešově (Nazaretská)

Výstavba: 19. století
Sloh: pozdní baroko
Lokalita: periferie Roudnice n. L.

Popis: O kapli se dochovalo jen minimum zpráv. Tato drobná sakrální památka byla postavena zřejmě na počátku 19. století a podle místních u ní kdysi dokonce stávala i zvonice. V roce 2018 byla nákladem 460 tisíc Kč citlivě zrekonstruována. Barevný vápenný nátěr byl proveden v okrovém odstínu a také střešní krytina se dočkala původního provedení i barvy. Vstup do kapličky byl osazen zcela novými dveřmi z dřevěného masivu.

Zdroj: https://www.idnes.cz

Kaple v ulici Ke Klenči

Výstavba: 19. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: ulice Ke Klenči

Popis: Výklenková kaplička s polychromovanou plastikou odpočívajícího Krista Trpitele, čekajícího na ukřižování.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Václava

Architekt: Daniel Bavarus
Výstavba: 1615-1628
Sloh: pozdní renesance
Lokalita: Očkova ulice

Popis: Dne 3. května 1615 byl pražským arcibiskupem Jan III. Lohelius položen základní kámen ke stavbě kapucínského kláštera. Stavitelem byl řádový bratr P. Daniel Bavarus. Fundátorem pak byla Polyxena a Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz. Klášterní kostel, vysvěcený v roce 1628, se nachází v areálu roudnického zámku. Současně sloužil jako hrobka rodiny Lobkowiczů. V letech 1717-1720 byl dostavěn konvent (stavitel Jan Křtitel z Vyškova). Kvůli stavbě kláštera došlo k přesunu židovského obyvatelstva, celkem 16 domků, které původně stály na tomto místě. Židé se poté přestěhovali do ulice zvané "Hasa".

Zdroj:

• JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 12.
• POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 247.

Masarykova mateřská škola

Architekt: Josef Hrouda
Výstavba: 1928
Lokalita: Dobrovského ulice

Popis: Podle pamětní desky byla škola zbudována v roce 1928 k oslavě desetiletého trvání Československé republiky za přispění roudnické Obecní spořitelny a rodiny Eitingonovy. Stavbu navrhl místní architekt a stavitel Josef Hrouda. Ze všech stran byla obklopena zahradou, měla hřiště, nízký bazén. První ředitelkou se stala paní Albína Navrátilová.

Zdroj: https://www.skolkamasarykova.cz

Most

Architekt: Břetislav Tolman
Výstavba: 1906-1910
Lokalita: dolní část Karlova náměstí

Popis: Kamenný roudnický most byl třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách (po Juditině mostě v Praze a mostě v Písku). Byl vystavěn na náklady pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který pojal myšlenku spojit oba labské břehy zřejmě při svém pobytu v jihofrancouzském Avignonu u papežského dvora, ne-li dříve. Stavba mostu byla dovršena v roce 1340. Za stavitele je označován mistr Vilém, za jehož působení byly v roce 1333 dokončeny dva pilíře a jedna klenba. Poté se mistr Vilém vrátil do své vlasti a ve stavbě pokračovali již domácí stavitelé. První zkoušku zažil most nedlouho po svém dokončení. Při povodni na jaře roku 1342 došlo k přívalu ledových ker, které například pobořily most Juditin v Praze. Roudnický most povodeň přestál, ale následujících 200 let o něm máme jen velmi nejasné informace. Víme, že přes něj táhly voje Jana Žižky z Trocnova nebo Jiřího z Poděbrad. První konkrétnější zpráva je z roku 1540, kdy byl most pravděpodobně již značně zchátralý, a přistoupilo se k rekonstrukci, kterou vedl Karel Dubanský z Duban. Další zprávy o opravách mostu jsou z let 1575-1592, kdy zde působil Viléma z Rožmberka. Později by most opravován v letech 1621-1623, kdy majitel roudnického panství, Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz, pobývající v té době ve Vídni, důrazně ve své korespondenci nabádá roudnického hejtmana, aby se důkladně postaral o znovuzřízení této důležité komunikace. Prameny se zmiňují o další rozsáhlé jarní povodni z roku 1625. I tu přestál roudnický most bez úhony. Přesto vidíme, že během necelého sta let musel být most kvůli následkům povodní, které byly na tehdy neregulovaném toku Labe jistě četnější, než je tomu dnes, opravován nejméně třikrát. V této době byla pravděpodobně část mostu již dřevěná.
V dalších letech hrál most nezanedbatelnou roli, během třicetileté války byl považován za jeden z nejdůležitějších strategických bodů v Čechách. Nakonec se také stal obětí svého vojenského významu. Nejprve byly během saského vpádu roku 1631 spáleny dřevěné části mostu a dílo zkázy pak bylo dovršeno v roce 1634 švédským maršálem Bannérem, kdy byl most zcela zničen.
Nový roudnický most byl postaven až v letech 1906-1910. Zároveň byla provedena vodohospodářská úprava řeky, došlo k úpravám předmostí, které na levém břehu významným způsobem zasáhly do vzhledu města. Pod zámkem byla vybudována nájezdová rampa, na které stojí domek pro výběrčího poplatků, a byly sem umístěny pamětní desky. Naproti domku byla vztyčena socha Čechie a Českého lva (František Sander), symbolizující tehdejší postavení Roudnice na národnostní česko-německé hranici.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 157-165.

Muzeum čs. opevnění

Stavitel: R. V. Svoboda
Výstavba: 1937
Lokalita: Hornická ulice

Popis: V předválečném Československu bylo započato s výstavbou polního opevnění. Součástí pevnostního systému byly rovněž lehká opevnění vzor 37, lidově zvané "řopík". V Roudnici se začalo stavět v roce 1937, stavbu prováděla firma R. V. Svoboda. Zadáno a vybetonováno bylo 81 objektů úseku C 10 Roudnice n. L. Tento úsek měl bránit přechodu nepřítele přes řeku Ohři a dále pak postupu na Roudnici a Prahu. V roce 1998 byl založen Klub přátel čs. opevnění Roudnice n. L. Členové klubu započali s vyčištěním, opravou a vystrojením bunkru na křižovatce poblíž kaple sv. Václava. Jde o typ A-160 číslo ŘOP 16, který byl dostavěn 18. 6. 1937. V současnosti je bunkr po rekonstrukci a je uveden do podoby z roku 1938. Příležitostně, například o státních svátcích, je přístupný pro veřejnost.

Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 23.

Nádražní vodárna

Stavitel: Antonín Hádl a František Hájek
Výstavba: 1927
Lokalita: nádraží

Popis: Věž vodárny byla vystavěna na východní straně nádraží na konci jeho opěrné zdi. Jejím základem je 3 m silná betonová deska uložená na opukové skále. Čtverhranný betonový sokl sahá od nábřeží k výši kolejiště a je obložen žulovými kvádry. Dřík věže je červeného režného cihlového zdiva a nese železobetonovou válcovou kopuli, v níž jsou umístěny dva vodojemy po 60 krychlových metrech a která je zastřešena měděnkovitou krytinou a ukončena lucernou, pokrytou též dnes již zelenou mědí. Výška věže od nábřeží čítá 26,50 m.
Kvalitu betonu kopule dokumentuje skutečnost, že tíhu vody podle obsahu vodojemu 120 tun nese betonové izolované dno báně pouze 12 cm silné a stěny o šířce pouhých 8-15 cm.
Strojní zařízení vodárny se skládá z elektrických motorů, dvou čerpadel a různých filtrů. Pracuje samočinně, bez obsluhy. Labská voda se čerpá sacím potrubím přes filtry ze studny umístěné ve břehu řeky. Do ní vchází voda vejčitým betonovým kanálem ústícím do vlastní řeky v délce 7,50 m.
Z vodárenské věže pak byla vyčištěná voda rozváděna k jednotlivým vodním jeřábům, jimiž byly zásobovány parní lokomotivy a dále ke dvěma požárním hydrantům umístěným na nástupišti.
Stavební náklady věže bez jejího strojního zařízení činily téměř 400 000 Kč.

Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 186-187.

Židovské hřbitovy

Založení: 1613; 1890
Lokalita: Třebízského ulice; ulice U Hřbitova

Popis: První židovský hřbitov snad býval na místě zahrady bývalého kapucínského kláštera, jihovýchodně od zámku. Nevíme, kdy byl založen; k jeho likvidaci došlo po roce 1613. Několik náhrobků bylo přeneseno na druhý hřbitov. Ten se nachází v Třebízského ulici v severozápadní části města. Založen byl v roce 1613 a užíván do konce 19. století. Na ploše 4 473 m2 se dochovalo téměř 1 700 náhrobních kamenů, nejstarší z roku 1611 (přenesený) a nejmladší z roku 1896. Tento hřbitov představuje nesmírně cennou lokalitu s mnoha náhrobky barokního, ale také ještě renesančního charakteru. Bývalý hrobnický dům sloužil dříve k bydlení, dnes je opuštěn a vozovna je využívána jako garáž. V horní části byl postaven v roce 1999 nový vchod, počátkem roku 2002 byl celý areál zbaven husté náletové vegetace. Třetí hřbitov je situován 600 metrů západně od druhého, na konci cesty vedoucí ke komunálnímu hřbitovu. Založen byl zřejmě v roce 1890. Po II. světové válce byl zdevastován, hřbitovní zeď byla téměř rozebrána a většina náhrobních kamenů zmizela (1985). Obřadní síň v maurském slohu s kopulí a českými a hebrejskými texty na stěnách interiéru vyhořela. V areálu o velikosti 4 679 m2 se dochovalo necelých deset náhrobků z let 1899-1943.

Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 20.

Nový hřbitov

Založení: 1896
Lokalita: ulice U Hřbitova

Popis: Dne 1. listopadu 1896 byl posvěcen nově založený roudnický hřbitov a spolu s ním nově postavená kaple všech svatých. Pohřbívalo se nejprve v části hřbitova kolem centrálního kříže. V roce 1911 byl hřbitov rozšířen severním směrem a v roce 1926 se začalo pohřbívat i na straně východní. Za poslední růst hřbitova možno označit zřízení urnového háje v roce 1971.
Hřbitov, původně určený pro obvod celé roudnické katolické farnosti, byl od svého založení pod správou roudnického proboštského úřadu. Tento stav trval až do 31. prosince 1953. Od počátku roku 1954 byl řízen Místním a od 1. července 1960 Městským národním výborem v Roudnici nad Labem.
V současné době se vrátil do majetku římskokatolické církve, avšak je v trvalé správě Městského úřadu v Roudnici n. L. Rozptylová loučka ze 70. let 20. století zcela náleží do vlastnictví města Roudnice n. L.
Hřbitovní kaple všech svatých slouží katolické liturgii, ale i pohřebním obřadům nekatolickým a dokonce i civilním. Velký dřevěný kříž s oltářem v kapli byl zhotoven ve druhé polovině 80. let 20. věku.
Na roudnickém hřbitově nacházíme mimo jiné i hroby významných osobností z oblasti kultury. Byli zde pochováni Max Dvořák (1843-1909), archivář z roudnického zámku, otec slavného historika umění ve Vídni Maxe Dvořáka. Dále pak archiváři František Brožek (1859-1931) a Karel Jeřábek (1899-1950). Také jména těchto dvou osobností jsou nerozlučně spjata s roudnickým lobkowiczkým archivem.
U centrálního kříže byl pohřben kněz P. Jan Nepomuk (1817-1886), autor knihy "Dějepis prvního kláštera kanovníků svatého Augustina v Čechách v městě Roudnici nad Labem" a generál P. Hugo Vaníček (1906-1995), účastník našeho západního zahraničního odboje, hrdina od Dunkerque. U hřbitovní kaple leží P. Václav Kotrch, oblíbený roudnický probošt, propagátor česko-lužických styků. Zemřel v roce 1947.
V nejstarší části hřbitova jsou mimo jiné pohřbeni profesor Akademie výtvarných umění Otakar Nejedlý (1883-1957), význačný český malíř, potom dr. h. c. Čeněk Zahálka (1856-1938), význačný geolog, též dr. Josef Švagrovský (1879-1944), československý vyslanec a dva podřipští akademičtí malíři - Jan Kalous a Josef Zicha. Poblíž se nachází i hrob Josefa Štembery (1915-1996), prvního předsedy Společnosti Podřipské muzeum.

Zdroj: KASTNER, Quido. Roudnické hřbitovy. In Roudnické noviny, 2003, roč. 9, č. 11, s. 19-20.