ARCHITEKTURA
V ROUDNICI NAD LABEM
ROUDNICKÉ BAROKO
Dům č.p. 7 a 8
Architekt: ?
Výstavba: 18. století
Sloh: baroko
Lokalita: Očkova ulice a Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Vlevo pozdně barokní dům (7) s oválným světlíkem nad
obdélníkovým portálkem, vpravo barokní dům (8) s mansardovou střechou a
okny majícími štukované rámy s uchy.
Dnes Zámecká restaurace.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Dům č.p. 20 (Hotel Magnolia)
Architekt: ?
Výstavba: 2. polovina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Knížecí Varhaníkovský, později Řehánkův dům, ještě později
hostinec "Pivnice", dnes "Amber Hotel Vavřinec"; dvoupatrový barokní
dům s mansardovými střechami
a válcovou klenbou s lunetami v průjezdu.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 240.
Dům č.p. 297 (Bývalý vodní mlýn)
Architekt: ?
Výstavba: 1908
Sloh: baroko
Lokalita: Mlýnská
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Mlýn byl postaven v roce 1738 vodním polírem Václavem
Škodou s svému účelu sloužil téměř až do konce 19. století. Po pěti
letech, v roce 1743, k němu byla
přistavěna i pila. Po velkých povodních, které město postihly v roce
1890, bylo obojí zařízení značně poškozeno. V roce 1893 byl objekt určen
k demolici.
K té došlo při stavbě plavebního kanálu (1908) v rámci stavby nového
roudnického mostu. Budiž ke cti tehdejším činitelům, že v témže roce
byla na stejném místě
na domovních základech vystavěna kopie hlavní budovy této barokní
stavby. V současnosti objekt patří Povodí Labe.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 158.
Dům č.p. 757
Architekt: ?
Výstavba: počátek 19. století
Sloh: pozdní baroko
Lokalita: nároží Žižkovy a Podluské ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Bývalý zájezdní hostinec "U chmelového věnce"; pozdně
barokní patrová stavba s valbovou střechou, členěným štítem s volutovými
křídly na severním boku. Na východě
se nachází otevřená klenutá předsíň, vedle ní brána se segmentovou
římsou.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.
Chrám Narození Panny Marie s augustiniánským klášterem
Architekt: František Maxmilián Kaňka, Octavio Broggio
Výstavba: 1725-1735
Sloh: barokní gotika, gotika
Lokalita: nároží Havlíčkovy a Komenského ulice
Status: národní kulturní památka od r. 2023
Popis: Klášter založil pro nový řád augustiniánských kanovníků
biskup Jan IV. z Dražic. Základní kámen byl položen roku 1333 a stavba
trvala přes 20 let. Klášterní komplex je tvořen chrámem
Narození Panny Marie a budovou vlastního konventu. Konvent měl původně
čtvercový ambit s rajským dvorem, na východě s kapitulní síní. Klášterní
kostel Narození Panny Marie je typickou stavbou české
gotiky 1. poloviny 14. století. Má podobu basilikálního trojlodí s
bohatě vystavěným kněžištěm.
Po celé 14. století vykazovala roudnická řehole aktivní činnost. Koncem
tohoto století zde bylo registrováno na 30 kanovníků. První rána zasáhla
klášter v roce 1421 při tažení Jana Žižky z Trocnova
z Litoměřic do Prahy, kdy byl husity pobořen a vypálen. V roce 1431
přestala být Roudnice vlastnictvím pražských arcibiskupů a dostala se do
správy světského feudála Jana Smiřického. Zlomem pro zdejší
klášter byl rok 1603, kdy se roudnické panství dostalo do rukou
Lobkowiczů. Manželka Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, Polyxena
(rozená z Pernštejna), totiž v roce 1594 vymohla pro zdejší farnost
titul probošství.
Klášter několikráte podlehl požáru, ale zásadní rekonstrukce se dočkal
až v roce 1725, kdy byl přestavěn nejvýznamnějším severočeským
architektem té doby, Octavianem Broggiem. Je nutno ovšem dodat,
že mladší badatelé na základě archeologického průzkumu i podrobnějšího
studia archivních pramenů - Roudnického rodinného archivu Lobkowiczů a
archivu Pražského arcibiskupství - uvažují v této souvislosti
buď o spoluautorství Františka Maxmiliána Kaňky (Viktor Kotrba, 1976),
kdy se Broggio jeví spíše jako realizátor Kaňkova návrhu a to ve
spolupráci s dalším místním stavitelem, snad Petrem Pavlem Columbani,
nebo Broggiovo autorství vůbec nezmiňují (Petr Turecký, 1999; Mojmír
Horyna, 1998).
Přestavba se dotkla především kostela a to ve stylu tzv. barokní gotiky.
V rámci této přestavby musela být zbořena severní část ambitu. Oltáře
postraních lodí a oba boční oltáře v presbytáři pocházejí
z 2. poloviny 18. století, jejich autorem je sochař J. Hennevogel.
Hlavní oltář je pak dílem jeho žáka J. I. Königa a pochází z konce 18.
století. Od téhož autora je i kazatelna s rokokovou výzdobou
postavená v roce 1777. Stěny presbytáře zdobí série 12 deskových obrazů
tzv. "Pašijového cyklu" od malíře Hanse Heese a kopie votivního obrazu
Jana Očka z Vlašimi.
Zdroj:
- JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 15.
- ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 29-66.
Kaple sv. Josefa
Architekt: ?
Výstavba: 1766-1777
Sloh: baroko
Lokalita: nároží Nerudovy a Riegrovy ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Kaple sv. Josefa (patrona umírajících a dobré smrti) byla
postavena v letech 1767-1777 jako kaple špitální při Pražské bráně. Byla
tedy majetkem špitálu, který
zde existoval od 1. poloviny 17. století a původně stával u Labe, vedle
kostela sv. Václava (založeného ve 30. letech 14. stol. Janem IV. z
Dražic). Během třicetileté války
byl však poškozen a přestěhován na jihozápadní roh města (dnešní
Nerudovy a Riegrovy ulice).
Jedná se o barokní stavbu, skládající se z předsíně s jednoduchým
portálovým vstupem a prostoru samotné kaple, čtverhranné místnosti
zaklenuté do kopule zakončené tzv. lucernou
se čtyřmi okny. Vnitřní klenba kopule je vyzdobena malbou od neznámého
autora, znázorňující čtyři evangelisty a figurální kompozici "Zasnoubení
Panny Marie" a "Útěk do Egypta".
Oltář s "ostatky sv. Viktora a Pia" byl vysvěcen 24. března 1775.
Dokončená kaple byla podřipským vikářem a farářem v Peruci vysvěcena 12.
listopadu 1777. V kapli se nacházely
rovněž obrazy sv. Kateřiny a sv. Barbory, dnes umístěné na proboštství.
Zdroj:
- JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 6.
- ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.
Kaple sv. Rozálie (Ruská kaple)
Architekt: Antonín Ritz (Antonio Rizzi)
Výstavba: 1718
Sloh: baroko
Lokalita: Terezínská ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Na volném prostranství za židovskou čtvrtí při cestě na
Hrobce, Židovice a Doksany byla v roce 1718 vystavěna kaple, která měla
být připomínkou morové rány
v Roudnici z roku 1713. Tehdy z původních 1672 obyvatel (bez osadníků
židovského původu) zbylo 994 občanů. Co se týče občanů židovského
původu, lze předpokládat, že jich
v Roudnici pobývalo kolem 250 (podle počtu 51 domů, které vlastnili).
Projekt kaple si objednalo roudnické měšťanstvo u knížecího architekta
Antonína Ritze. Samotná stavba byla realizována v daleko prostší formě
než byly architektovy původní plány.
Kaple byla vysvěcena proboštem Potůčkem 11. května 1726.
Zdroj:
- JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 21.
- ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.
Kaple sv. Viléma Akvitánského
Architekt: Octavio Broggio, Petr Pavel Columbani
Výstavba: 1726-1727
Sloh: baroko
Lokalita: Purkyňovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Stavbu kaple iniciovala kněžna Vilemína z Lobkowicz,
rozená z Altahnu a prováděl ji pravděpodobně roudnický stavitel Petr
Pavel Columbani podle návrhu Octavia Broggia. Kaple byla
postavena jako neorientovaná centrála s konkávními plochami s ostrými
hroty. Na průčelí se štítovým nástavcem byla snad umístěna freska od
Václava Vařince Reinera. Vedle štítu se nacházejí sochy
sv. Jeronýma a Marie Magdalény. Portál je obložen pískovcovým
profilovaným pažením a korunován volutami. Na nich sedí dva andílci
držící alianční lobkowiczko-althanský erb s monogramem "F v A"
(Fürstin von Althan), jehož zevrubný heraldický rozbor provedl Stanislav
Kasík (viz zdroj níže). Střechu tvoří kopule s lucernou na
pendantivech. Strop zdobí freska Nejsvětější Trojice objevující
se nad zeměkoulí. Seskupení andělů na fresce drží symboly umučení Páně. V
pendantivech jsou vymalovány alegorie víry, naděje, lásky a
spravedlnosti. Autorem fresek je Václav Vavřinec Reiner. Reinerovi
je připisováno též autorství oltářního obrazu s námětem kajícího se sv.
Viléma s poustevníkem. Při svém vzniku byla kaple vybavena kalichem s
paténou, misálem a pěti ornáty s příslušenstvím, včetně
bílého liturgického prádla.
Zdroj:
- KASÍK, Stanislav. Heraldická výzdoba kaple sv. Viléma v Roudnici nad Labem (Příspěvek k soupisu heraldických památek v Roudnici nad Labem). In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 67-70.
- ZENTNER, Jakub Václav. Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka. In Podřipský muzejník V/VI (2009/2010). Roudnice nad Labem: Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem, 2011, s. 62.
Zámecká jízdárna (Galerie moderního umění)
Architekt: Antonio Porta
Výstavba: poslední čtvrtina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: Očkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Prostorný interiér má protáhlý půdorys a je zaklenut
valenou klenbou. V letech 1960-1965 byl prostor přizpůsoben pro
galerijní účely. Během rekonstrukce
byl mimo jiné proražen nový vstup. Je osazen kamenným portálem z
původního Portova domu, který stával na náměstí. Portálu dominuje
stavitelův znak - probodnuté srdce a tři
květy.
Galerie moderního umění zde vystavuje mnoho hodnotných děl českých
umělců od 19. do 21. století (např. Antonína Slavíčka, Emila Filly, Jana
Zrzavého, Václava Špály). Základ
kolekce tvoří díla ze sbírky významného roudnického mecenáše Augusta
Švagrovského.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Zámecký pivovar
Architekt: Antonio Porta
Výstavba: 1672-1676
Sloh: baroko
Lokalita: Poděbradova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Pod břehem terasy, na které stojí roudnický zámek a kapucínský klášter, postavili Lobkowiczové v 70. letech 17. století velký vrchnostenský pivovar. Výrobu zahájil roku 1676. Do podoby areálu výrazně zasáhla stavba Severní státní dráhy v 1. polovině 50. let 19. století, kdy část plochy zabrala železniční stanice. To bylo impulsem k přestavbě na strojní pivovar, která proběhla ve 2. polovině 19. století. Do roku 1948 patřil původním majitelům. Po zestátnění objekt rychle chátral, roku 1975 byla výroba piva zastavena. Nadále zde fungovaly jen sklady. Po roce 1990 byl pivovar vrácen Lobkowiczům, kteří pro něj nenašli využití a prodali ho americkému investorovi Johnu Baileymu. Ani tomu se ale chátrání objektu, posílené povodní roku 2002, nepodařilo zastavit. V březnu 2010 byla na základě havarijního výměru stavebního úřadu snesena střecha. V červenci 2012 město zchátralou památku koupilo v dražbě za 3,3 milionu korun a v listopadu 2013 započalo s konstrukcí dočasného zastřešení poloviny ruiny, aby tak bylo zajištěno její postupné vysychání a aby nedocházelo k dalšímu poškozování zejména historicky cenných barokních kleneb.
Zámecký špýchar
Architekt: Antonio Porta
Výstavba: poslední čtvrtina 17. století
Sloh: baroko
Lokalita: nároží Michálkovy a Řipské ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Špýchar, neboli sýpka, byl vystavěn v barokním slohu v
poslední čtvrtině 17. století. Před budovou je umístěn sloup z roku 1721
se sochou sv. Jana Nepomuckého
(patrona uchování zpovědního tajemství a šťastného návratu).
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Zámek
Architekt: Antonio Porta
Výstavba: 1652-1684
Sloh: baroko
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Raně barokní zámek nechal na místě původního pozdně románského
hradu, který byl v pozdějších obdobích rozšiřován a upravován goticky a renesančně, vystavět
Václav Eusebius z Lobkowicz. Více zde.
Zvonice
Architekt: Octavio Broggio
Výstavba: 1715
Sloh: baroko
Lokalita: ulice U Zvonice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Nová zvonice, vybudovaná v roce 1715 ze společných
prostředků rodu Lobkowiczů a města Roudnice byla postavena způsobem
zajišťujícím značnou stabilitu celého
objektu. Zvony jsou zavěšeny na trámové konstrukci, stojící samostatně
na zděných pilířích uvnitř pláště věže. Údery zvonů se tak nepřenášejí
na zdi stavby a nenarušují
ji otřesy.
Zvony z let 1541, 1586 a 1619 z dílny roudnických zvonařů rodu Fričů
pochází z původní zvonice, která shořela roku 1676. O záchranu zvonů se
za 1. světové války zasloužil
významný historik umění dr. Max Dvořák.
Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem:
Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 16.
ROUDNICKÝ KLASICISMUS
Dům č.p. 19 (Knihovna Ervína Špindlera)
Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: Karlovo náměstí
Popis: Pozdně klasicistní budova postavená na místě staré
radnice, jejíž zbořeniště zakoupila Občanská záložna. Šlo o dům
jednoposchoďový o 6 okenních osách, z nichž
dvě střední jsou zdůrazněny rizalitem vrcholícím nadstavcem, v jehož
třech nikách jsou umístěny sochy ženských postav s alegorickým významem.
Hned po dokončení budovy byl
v jejím prvním patře zřízen divadelní sál používaný tehdejšími
divadelními ochotníky a nadšenci.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Dům č.p. 38
Architekt: ?
Výstavba: konec 18. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Nárožní klasicistní dům z konce 18. století městského typu s okoseným nárožím a loubím v přízemí. Době vzniku odpovídá rozlehlý byt v patře a obchody v přízemí, stejně jako sakralizace průčelí v podobě svatého obrazu a výklenku pro sochu patrona na nároží.
Zdroj: https://www.pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 48
Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus, pozdní baroko?
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Dům byl pravděpodobně postaven na dvou užších parcelách.
Měl typicky klasicistní přestavbu nebo přímo výstavbu, zdůrazněnou ve
své ose vystupujícím rizalitem
se dvěma sdruženými okny. Pozdější "modernizací" bohužel ztratil svůj
velmi typický klasicistní ráz. V roce 2012 byla fasáda domu
zrekonstruována do nynější podoby.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Dům č.p. 60
Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: klasicismus, pozdní baroko?
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Dům je převážně klasicistního původu, přičemž jeho kamenné sklepy ležící ve dvou etážích nad sebou nevylučují i objekt starší.
Dům č.p. 112 (Základní umělecká škola)
Architekt: František Brodský
Výstavba: 1886
Sloh: klasicismus
Lokalita: Rvačov
Popis: V roce 1879 začal roudnický Sokol uvažovat o vlastní
tělocvičně. Za 2 000 zl. zakoupil zahradu pod Bílinským domem a roku
1885 vypsal konkurz na sokolovnu.
Z dvanácti došlých projektů vyhrál návrh stavitele Františka Brodského,
druhou cenu obdržel Vratislav Pasovský z Prahy. Mezi porotci soutěže byl
i známý architekt
Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera. Vítězný projekt však pro
úspornost nebyl uskutečněn, neboť jeho provedení by stálo více než
určená částka 10 000 zl. Proto
František Brodský vypracoval podle jiného projektu od Antonína Křičky z
Kolína nové plány, které pak sám realizoval. Sokolovna byla dostavěna již v roce 1886, k slavnostnímu otevření však došlo až o dva roky později. Roudnickému Sokolu patřila do roku 1918, kdy bylo rohodnuto o jejím prodeji.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 136-137.
Dům č.p. 173 (Restaurace U Wágnerů)
Architekt: František Brodský
Výstavba: 1892
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Původně renesanční dům byl v roce 1892 radikálně přestavěn
a současně k němu bylo přistavěno také pravé jednopatrové dvorní
křídlo. Fasáda hlavní budovy má mělký
dvouosý rizalit sevřený pilastry a ukončený trojúhelným štítem.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Dům č.p. 187
Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Zajímavá empírová řezaná vrata s typickým slunečním motivem.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 241.
Dům č.p. 204
Architekt: ?
Výstavba: polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Havlíčkova ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Jednopatrový dům s velmi mělkým středním rizalitem naznačeným dórskými pilastry, které procházejí přízemím i prvním patrem. Zajímavá jsou rovněž empírová řezaná vrata s typickým slunečním motivem a světlík v podkrovní části štítové zdi.
Kaplička Nejsvětější Trojice
Architekt: ?
Výstavba: počátek 19. století
Sloh: empír
Lokalita: nároží Špindlerovy třídy a Stadické ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Na průčelí dva pilastry, půlkruhem sklenutý vstup a
trojúhelníkový štítek; uvnitř placka a na stěně závěru mozaikový obraz
N. Trojice od V. Förstera z roku 1911.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.
Kaplička Svaté rodiny
Architekt: ?
Výstavba: 1. polovina 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Špindlerova třída
Popis: Kamenné průčelí se dvěma pilastry, půlkruhovitě sklenutými
vstupem a trojúhelným štítem s reliéfem božího oka, uvnitř valená
klenba a na stěně závěru olejová malba Sv. rodiny.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 248.
Kaplička sv. Václava
Architekt: ?
Výstavba: 19. století
Sloh: empír
Lokalita: Hornická ulice
Popis: Kaplička empírového typu posazená na pilíři s pilastry, opatřená výklenky a zdobená trojúhelníkovým štítem.
Zdroj: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 247.
ROUDNICKÁ NOVORENESANCE
Dům č.p. 14
Stavitel: František Brodský
Výstavba: 1883
Sloh: novorenesance
Lokalita: Řipská ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Patrový dům řadové zástavby. Do ulice se obrací štukem
zdobeným průčelím s pásovou bosáží v přízemí a štukem zdobenými okny v
patře. Době výstavby odpovídá i funkční rozvržení obchodu
v přízemí a obytného patra.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 21 (Radnice)
Stavitel: Václav Kuželovský
Výstavba: 1869
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Původní renesanční radnice byla zbourána před rokem 1870 a nacházela se v místech dnešní městské knihovny. Nynější novorenesanční radnice byla postavena na místě dvou středověkých domů v roce 1869 podle projektu stavitele Kuželovského za 40 000 zl. Tato dvoupatrová stavba má 13 okenních os, z nichž tři střední vytvářejí rizalit ukončený tympanonem ozdobeným sgrafitem znázorňujícím městský znak. Její fasáda je dále členěna kordonovými i parapetními římsami a vertikálními pilastry po stranách každého okna v rizalitu zdvojeným. Nechybí ani další plastická výzdoba jako kuželová balustráda, palmety, omítková bosáž přízemí ap.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 129.
Dům č.p. 22 (Přístavba radnice)
Architekt: Alois Samohrd, Jan Brodský
Výstavba: 1899-1900
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Dům je značně vysoký, dvouposchoďový, v patrech o pěti
okenních osách, z nichž tři vnitřní jsou sdružené a vystupují mělkým
rizalitem. Přízemím prochází
průjezd. Fasáda přízemí je rustikována s různým plastickým odstupňováním. Nejplastičtěji jsou pojednány okraje budovy a konce
středního rizalitu v prvním poschodí.
Jinak je v patrech členění pravoúhlé, pásové a druhé poschodí je řešeno
malířsky. Po stranách trojdílného okna alegorické ženské postavy
znázorňují vlevo
"Samosprávu vlasti" a vpravo "Spravedlnost". Okraje tohoto poschodí jsou
vyzdobeny groteskami a okenní parapety kartušemi s rozvalinami a
vlasteneckým trojverším.
Bohatě byl pojednán volutový, tříetážový štít nad rizalitem přecházející
jednoduchou atikou s vázami k okrajům střechy. V nejnižší trojdílné
etáži štítu jsou
sdružená okna a na krajích konchy, ve střední výškové části kartuš a
nejvýše nadstavec nesoucí kovanou kytici. Popsanou fasádu navrhl ing. A.
Samohrd a fresky v roce
1900 provedl Láďa Novák.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 142-143.
Dům č.p. 58 (Kulturní dům Říp)
Architekt: Jan Zeyer, František Brodský
Výstavba: 1878, 1883 a 1892
Sloh: novorenesance, baroko
Lokalita: Husovo náměstí
Popis: V záplavě nových užitkových budov došlo v Roudnici konečně
v roce 1878 také na první stavbu zaměřenou v určitém směru na kulturní
účely. Popravdě však i zde
očekávaný zisk jejího investora - Okresní hospodářské záložny - byl
inspirátorkou akce. Jmenovaná záložna již v roce 1872 zakoupila dva domy
na dnešním Husově náměstí
č.p. 57 a 58 (malý a velký Bílinský dům), které měly rozsáhlé zahrady.
Na jejich části k původnímu Bílinskému domu přistavěla v roce 1878 na
tehdejší dobu poměrně
velký společenský a divadelní sál, který spolu s restauračními místnosti
(zřízenými po úpravě barokního paláce v roce 1883) byl pronajímán
vzdělávacím spolkům a od roku
1879 až do roku 1886 též v roce 1868 v Roudnici založené tělocvičné
Jednotě Sokol. V novém sále hrál divadelní odbor jednoty Říp, když
předtím obdobné ochotnické spolky
pořádaly svá předstvení v malém sále v prvním patře domu č.p. 19 (dnešní
knihovna).
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 131-132.
Dům č.p. 69 (Rolnická záložna podřipská)
Architekt: František Pfistr
Výstavba: 1902-1903
Sloh: novorenesance s prvky moderny
Lokalita: nároží Karlova a Husova náměstí
Popis: Plány budovy navrhl architekt František Pfistr, profesor
c. k. České vyšší průmyslové školy v Praze. Po zboření starých domů
novou stavbu od základů provedl
roudnický stavitel Jan Brodský. Mohutná vysoká budova umístěná na
svažujícím se místě je pohledově koncipována na nároží, které je ve dvou
spodních etážích zkosené
a vertikálně zdůrazněné arkýřem s trojdílnými okny vrcholícím
cibulovitou věžičkou s letopočtem 1903. Jižní a západní strany budovy
mají po pěti okenních osách, přičemž
vždy dvojice v mírně vystupujících rizalitech jsou sdružené a pravoúhle
ukončené. V první poschodí jsou ostatní okenní otvory segmentově
zaklenuté, ve druhém mají pak
okna zaoblené rohy a jsou zalamované na způsob pozdně gotický. Obdobný
typ oken nalezneme i ve třetím poschodí. Nad okny jsou úseky říms
přerušované medailony
s plastickými lasturami. Cípy nad okny jsou zdobeny sgrafity, jimiž je
pokryto celé první a druhé patro. Všechny čtyři rizality vrcholí nad
střešní římsou štíty benátského
typu spojenými atikou. Na jižní straně mezi druhým a třetím patrem je
umístěn nápis "Rolnická záložna Podřipská". Náklad na výstavbu této
budovy činil zhruba 177 000 K.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 148.
Dům č.p. 71
Stavitel: Josef Fryč
Výstavba: 1881
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Popis: Mohutný, dvouposchoďový dům s vysokými etážemi, komponovaný symetricky o devíti okenních osách, z nichž tři z každého konce tvoří mělký rizalit. Okna v prvním patře mají široké šambrány, okna v rizalitech edikuly a segmentové tympanony s korintizujícími pilastry. Okna druhého patra jsou stejná, jen v rizalitu se odlišují rovnými nadokenními římsami spočívajícími na konzolách. Jinak jsou obě patra členěna omítkovými pásy. Hlavní římsa je opět podložena konzolami.
Dům č.p. 73
Architekt: Jan Zeyer, Antonín Wiehl
Výstavba: 1874
Sloh: novorenesance
Lokalita: Karlovo náměstí
Popis: Průčelí jednoposchoďového domu směřující do náměstí má v
prvním patře pět okenních os, půlkruhově zaklenutých, vložených do
novorenesančních pravoúhlých edikul
s profilovanými nadokenními římsami a pilastry. Hlavní římsa je velmi
složitě profilovaná, podepřená konzolami a zubořezem. Strana do
Varhanovy ulice má sedm okenních os,
přičemž dvě jsou sdružené. Na nároží v prvním patře je vyhloubena koncha
s alegorickou dívčí sochou. Přízemí je v současnosti zmodernizováno pro
obchodní účely.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 132-133.
Dům č.p. 79
Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: konec 19. století
Sloh: novorenesance s klasicistními prvky
Lokalita: Karlovo náměstí
Dům č.p. 87 (Restaurace Monaco)
Architekt: Suchý
Výstavba: 1910
Sloh: novorenesance, secese
Lokalita: Arnoštova ulice
Dům č.p. 97 (U zlatého prstenu)
Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1897
Sloh: novorenesance
Lokalita: Arnoštova ulice
Status: kulturní památka od r. 1999
Popis: Třípatrový dům o čtyrech okenních osách, z nichž dvě
střední jsou sdružené ve dvojice, přičemž v prvním patře v šíři těchto
dvou os je proveden arkýř.
Nadokenní římsy jsou v prvním a druhém patře rovné, zdivo je zde režné,
cihlové. Třetí poschodí je omítnuté a v celé šíři i výšce vyzdobené
ornamentálními a figurálními
malbami. Alegorické výjevy představují "obchod" a "průmysl", jak je také
pod nimi napsáno. Průčelí domu nad střešní římsou končí volutovými
štítky s ornamentální
malířskou výzdobou. Autorem fresek je Láďa Novák.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145.
Dům č.p. 98 (U bílého lva)
Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1898
Sloh: novorenesance
Lokalita: nároží Arnoštovy ulice a náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Tříposchoďový dům mající do Arnoštovy ulice čtyři a do náměstí Jana z Dražic pět okenních os. Na nároží je arkýř. Okna prvého patra jsou zdůrazněna mohutnými tympanony, ve druhém poschodí jsou nadokenní římsy rovné. Zdi jsou provedeny z režných cihel, jen část nároží je omítnutá. Fasáda ve třetím patře je řešena ornamentální a figurální výzdobou, která se oproti domu č.p. 97 uplatnila sgrafitem i v parapetním pásu druhého poschodí a kartušemi s nápisy též v prvním poschodí do Arnoštovy ulice. Průčelí domu vrcholí sedmi volutovými štíty a při nároží cibulovitou vížkou pokrytou měděným plechem. Malířská výzdoba je nejúplnější v části třetího patra směrem do Arnoštovy ulice. Převládají zde figurální malby s mravoličným a rozmarným motivem. V jižní části plochy v symetrické kompozici je vyobrazen starší muž, jak hladí chlapce, který vpouští peníz do pokladničky - nápis "spořivost, blahobytu grunt" vysvětluje smysl. Vpravo v dalším meziokenním poli pak žena podává almužnu děvčeti a nápis praví, že "kdo rychle dává, dvakrát dává". Oba výjevy jsou orámovány dvěma rytíři - vlevo se znakem města, vpravo se znakem české země. V meziokenních polích na mělce vystupujícím rizalitu je pod nápisem "My dva světa páni" vyobrazen kuchař nesoucí na míse slepici a vlevo mladík s korbelem piva. Druhé patro je zdobeno pouze v parapetních pásech ornamentálním dekorem s lidskými hlavami. První poschodí již má pouze mezi první, druhou a třetí okenní osou vymalovány kartuše s nápisy. První zleva má zcela orientační znění: "L. P. 1898 tento dům dle svého návrhu provedl A. O. Samohrd inženýr a stavitel v Roudnici - malbami opatřil L. Novák a F. Záhorský Praha." Druhý nápis je zřejmě složen L. Novákem, který rád na své fasády vpisoval svá říkadla sepsaná archaizující češtinou. Zde napsal tyto verše: "Jedna věc hyzdí stavení (že úst jemu dáno není) aby se samo bránilo (když by se o něm mluvilo) pomni, že snáze je souditi, nežli věc dobrou zrobiti". Strana domu do náměstí Jana z Dražic je architektonicky obdobná, ale s výzdobou pouze ornamentální.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145-146.
Dům č.p. 165 (Šmidrkalova vila)
Architekt: Jan Zeyer
Výstavba: 1901
Sloh: novorenesance
Lokalita: Rvačov
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Účelově obytná nárožní jednopatrová budova se vstupem z
Proboštské uličky má fasádu silně členěnou. Na nároží a na západní
straně jsou mělké rizality, nad nimi
nad silně vystupující střešní římsou vybíhají vykrajované sgrafity
zdobené šíty se sdruženými okénky. Navzájem jsou spojeny pilířkovou
atikou ozdobenou původně koulemi.
Přízemí s pásovou rustikou je jednodušší. Zato patro je zdobeno v celém
parapetním pásu sgrafity a jeho průčelní severní strana v rizalitech
slepými arkádami, v jejichž
polích je opět sgrafitová ornamentální, ale i figurální výzdoba. Vlevo
je postava sv. Václava, zatímco figura v pravé arkádě se již vlivem
povětrnostních účinků
ztratila. Okna jsou sdružená, v patře spojená jednoduchou nadokenní
římsou. V parapetu oken prvého poschodí na průčelí do Proboštské uličky
je uveden letopočet 1901.
Na vnitřní výzdobě tohoto domu se zúčastnil i malíř Otakar Nejedlý,
který ve vstupní chodbě vymaloval dva nástěnné obrazy.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 149-150.
Dům č.p. 169 (Podřipská škola)
Stavitel: Josef Fryč
Výstavba: 1879
Sloh: novorenesance s doznívajícími klasicizujícími motivy
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Popis: Bývalý hotel Pošta a škola Agrostroje. V duchu bytové
potřeby byl na místě dvou středověkých stavení vystavěn jeden velký,
vysoký, dvoupatrový dům. Jeho hlavní
průčelí je přirozeně situováno do dnešního náměstí Jana z Dražic. Je
symetrické o sedmi okenních osách, s okny opatřenými v prvním patře
rovnými římsami a v druhém tympanony.
Střední osa je bohatší. Hlavní římsa je bohatě pojednána, je zdobena
akantovými štukovými rozvilinami a podložena konzolami. Do Havlíčkovy
ulice má čtyři okenní osy.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 134.
Dům č.p. 175 (Gymnázium)
Architekt: ?
Výstavba: 1867-1868
Sloh: novorenesance
Lokalita: Komenského ulice
Popis: V letech 1867-1868 byla před proboštským kostelem na místě
zvaném Na rumpále postavena nová jednopatrová školní budova za 62 000
zl. V jejím přízemí byly tehdy
zřízeny byty pro učitele a v patře existovaly učebny. Nynější vzhled
tato účelová budova, sloužící nyní roudnickému gymnáziu, získala po
pozdějším přistavění druhého patra
a po dalších novodobých stavebních rekonstrukcích. Po rekonstrukci v
roce 1936 zůstalo stylové novorenesanční řešení budovy naznačeno
zjednodušenými nadokenními
a mezipatrovými římsami a segmentovaným zakončením okenních a dveřních
otvorů v přízemí. Trojúhelníkovitý štít nad mělkým středním rizalitem
byl vyzdoben zubořezem
a ve své ploše novým velkým reliéfem s námětem "Rozsévače" v Podřipském
kraji. Podle návrhu ing. arch. Jiřího Brodského jej provedl roudnický
sochařský mistr Jan Brabec.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 195-196.
Dům č.p. 307
Architekt: ?
Výstavba: 1896
Sloh: novorenesance, novobaroko
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Budovu nechal původně postavit otec Augusta Švagrovského
roku 1849. V roce 1896 byl dům v průčelí novorenesančně přestavěn.
Zvláště okna ve středním trojosém
mělkém rizalitu jsou bohatě pojednaná pilastry s kompozitními hlavicemi
po stranách a silně vystupujícími nadokenními tympanony, segmenty a
zdobenými rovnými římsami.
Parapety postranních oken jsou oživeny girlandami nebo rozvilinami. V
silně plastické fasádě se objevuje i motiv štítků se ženskými
hlavičkami.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 145.
Dům č.p. 638
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novorenesance s klasicistními prvky
Lokalita: Riegrova ulice
Dům č.p. 660 (ZŠ Jungmannova)
Stavitel: Václav Kuželovský
Výstavba: 1882-1883
Sloh: novorenesance
Lokalita: Jungmannova ulice
Popis: Budova školy byla původně postavena pro potřeby gymnázia.
Dne 25. března 1882 vypsalo obecní zastupitelstvo konkurz na plán stavby
školy. Dne 31. března 1882 byla
stavba zadána roudnickému staviteli Václavu Kuželovskému. Dne 19. června
1882 se začalo s prvními stavebními pracemi a po roce, 28. srpna 1883
se již do hotové budovy stěhovala
škola. V roce 1893 byla budova převzata z obecní do státní správy.
Jedná se o dvouposchoďovou stavbu o 13 okenních osách, přičemž trojice
uprostřed a dvojice po obou stranách vytvořily tři risality. Přízemí má
omítkovou imitaci bosáže podobně
jako nároží postranních risalitů. Přízemní okna jsou nahoře půlkruhová
bez zvláštního plastického zdůraznění, zatímco okna v poschodích jsou
zdůrazněna vysoce vystupujícími
nadokenními římsami střídavě segmentovanými a trojúhelníkovitými a po
stranách pilastry. Parapety rizalitových oken v prvním poschodí mají
kuželkovou balustrádovou výzdobu,
která se kompozičně opakuje na trojdílné atice nad středním rizalitem.
Střešní domovní římsa je podepřena nízkými konzolami, podobně jako
kordonové římsy mezi přízemím a prvním
poschodím v rizalitových částech. V ose budovy je umístěn hlavní vchod
orámovaný edikulou tvořenou dvěma toskánskými sloupy nesoucími
jednoduché kladí na plochých konzolách
a nízký segmentový nástavec. Stylově je tedy fasáda budovy pojata v
historizujícím novorenesančním slohu.
Obec provedla tuto stavbu celkem levně. Rozpočet byl stanoven na 57 000
zl. a nadpočetní práce byly vyčísleny pouze na 5 000 zl. O dva roky
později v roce 1885 obec pro
srovnání postavila mnohem menší jatky na konci dnešní Havlíčkovy ulice v
židovské čtvrti za 50 000 zl.
Budova byla projektována speciálně pro umístění všech tříd osmiletého
gymnázia. Nezapomnělo se ani na odborné pracovny přírodovědných předmětů
a nezbytné kabinety. Její součástí
byla i školní kaple a byt ředitele. Na jižní straně postupně vznikala
botanická zahrada. Později, zejména za 1. a 2. světové války, zahrada
pustla a užívala se jen k oddechu
žáků o přestávkách. Do současnosti se zachovaly jen zbytky vzácných
stromů a nově upravená zahrada slouží potřebám školy.
Gymnázium, které budovu užívalo od roku 1883, se na konci školního roku
1955/1956 přestěhovalo do své původní budovy v Havlíčkově ulici, kde
bylo v roce 1877 založeno.
Do budovy se nastěhovala v září 1956 osmiletá střední škola spojená s
nynější základní školou. Od 1. září 1958 zde byla zřízena druhá osmiletá
střední škola v Roudnici nad Labem,
Jungmannova 660 už jako samostatná . V roce 1961 byla pak přejmenována
na základní devítiletou školu.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 135-136.
Dům č.p. 667 (bývalá ZŠ praktická)
Architekt: ?
Výstavba: 1900
Sloh: novorenesance eklektická
Lokalita: Jungmannova ulice
Popis: Budova má rustikované průčelí, oživené arkýřem podepřeným štukovými orly, segmentovaným tympanonem a atikovou zídkou ozdobenou vázami.
Dům č.p. 690 (VOŠ a SOŠ)
Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1898-1899
Sloh: novorenesance
Lokalita: Špindlerova třída
Popis: Dvoupatrová školní budova byla umístěna na parkově
upraveném pozemku v dnešní Špindlerově třídě. Její hlavní trakt má
zhruba 55 m délky a 11 m šířky a dvě
postranní křídla jsou 22 m dlouhá a 11 m široká. Čelní strana mající
celkem 19 okenních os vystupuje mírným trojosým středním rizalitem
orámovaným pilastry a ukončeným
tympanonem. Okraj fasády je nahoře zdůrazněn konzolovou atikou s vázami a
na zdivu bosovanou omítkou. Celkové náklady na výstavbu budovy činily
téměř 81 000 zl.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD].
Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 143.
ROUDNICKÉ NOVOBAROKO
Dům č.p. 16
Stavitel: Jan Brodský
Výstavba: 1898
Sloh: novobaroko
Lokalita: Karlovo náměstí
Popis: V 16. století patřil dům konváři a zvonaři Tomáši Fryčovi,
a proto se dlouho nazýval Konvářský. V 2. polovině 17. století zde
bydlel stavitel Antonio Porta.
Portův dům byl na sklonku 19. století do základů zbourán a na jeho místě
vyrost dvoupatrový dům s převýšenými etážemi o pěti okenních osách v
patrech, z nichž dvojice
po stranách jsou sdružené. Střední osu zdůrazňuje v přízemí novobarokní
vstup sevřený karyatidami (tříčtvrteční postavy ženy a muže), které
podpírají arkýř v prvním poschodí
v téže kompoziční vertikále. Střecha je sedlová podobně jako jednotlivé
etáže značně převýšená. Přes některé novorenesanční články (jako jsou
sdružené okna) byl ve své
době pojat moderně v duchu "českého baroka", jak se tehdy říkalo.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 147.
Dům č.p. 101 (Podřipské muzeum)
Architekt: Alois Samohrd
Výstavba: 1900
Sloh: novobaroko s prvky secesními
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Status: kulturní památka od r. 1993
Popis: Jedná se o dvouposchoďový řadový dům o čtyřech okenních
osách sdružených do dvou dvojic, který si nechali postavit bratři
Maxmilián a Gustav Epsteinové. Fasáda domu se stylově vymyká
ze zaběhlého pojetí. Užití sdružených oken ve dvojicích se sice ještě
přiklání k minulým novorenesančním zvyklostem, ale ostatní tvarosloví v
určité míře směřuje již k novým výtvarným tendencím.
Pilastrový řád vedený přes dvě patra navozuje barokní pohyblivost, plně
rozvinutou ve výplních nad a pod okny, které vynikají bohatou a
vysokoreliéfní štukovou výzdobou.
I nadokenní římsy obloukově vypjaté a četné další články převzaté z
barokního slohu znásobují plastničnost a dynamiku fasády. Některé prvky
jako četné použití
figurálních motivů (putti, obličejové masky) a rostlinného stylizovaného
dekoru naznačují dobově příští architektonické záměry. Zcela netradiční
je např. ukončení pilastrů.
Místo některé ze známých hlavic zde architekt umístil štukové vysoké
reliéfy ženských tváří, nad nimiž se vznášejí sovy. Také dříky pilastrů
nesou ve své době neobvyklé
ornamenty.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 150-151.
Dům č.p. 642
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice
Dům č.p. 645
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice
Dům č.p. 659
Architekt: ?
Výstavba: 1895
Sloh: novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice
Popis: Dvoupatrový dům o sedmi okenních osách, s náznakově
vyvedenými rizality po stranách a s kuželovou atikou se dvěma štíty na
střeše si nechal postavit
MUDr. J. Zeman, který zde zřídil parní a vanové lázně, později též
uhličité a rašelinové. Později sloužil pro školku a družinu 2. základní
školy.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 144.
Dům č.p. 671 (Sirotčinec, LDN)
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: novobaroko
Lokalita: Purkyňovo náměstí
Popis: Budova má v průčelí sedm okenních os, přičemž postranní
jsou sdružené a v bocích po pěti oknech. Průčelí je řešeno přísně
symetricky - střed budovy je zdůrazněn
umístěním hlavního vchodu v přízemí a vlnkovitého trojúhelníkového štítu
nad střešní římsou, jehož vrchol i hlavní dekor dominuje opět v ose
stavby. Portál vchodu s volutovými
články, s prázdným štítem a bustou ženy v supraportě je velmi členitý a
hluboce profilovaný. Ornamentálně bohatě jsou rozvedeny i římsy nad okny
prvního patra a navíc jsou
přizdobeny dětskými a ženskými hlavami. Mezi okny a po stranách budovy
je průčelní fasáda dále rozčleněna celkem šesti štíhlými pilastry se
stylizovanými dříky vertikálně
probíhajícími obě etáže. Jejich silně vystouplé hlavice jsou zdobeny
volně rozvinutým volutovým dekorem. Střední čtyři pilastry se promítají
pokračujícími dříky nad
střešní římsou do zmíněného ozdobného štítu, aby nad jeho okraji byly
ukončeny bohatě rozvinutými vázami. Pole samostatného štítu je vyplněno
reliéfy girland, pásek,
mísou s jablky a dalšími ornamenty. Ve své ose je štít perforován
obloučkovitým okénkem s výsledným tvarem měsíce. Pro vysokou střechu si
stavitel Plechatý zvolil
mansardový typ s dřevěnou profilovanou římsou charakteristický pro 18.
století. Fasáda sirotčince měla souzvučet se slohově čistou barokní
kaplí sv. Viléma, nicméně
kvůli její tvarové předimenzovanosti nebylo požadovaného účinku
dosaženo. Náklady na stavbu budovy pro 30 až 40 sirotků činily zhruba
100 000 K.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 170.
Dům č.p. 672 (Kohlíkův dům)
Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: 1910
Sloh: novobaroko, secese
Lokalita: Purkyňovo náměstí
Popis: Kohlíkův dům je dokladem architektonické situace v prvním
desetiletí 20. století. Secese se tehdy uplatňovala souběžně s
dožívajícími historizujícími styly
a vedle ní se rozvíjelo ještě novobaroko. Architekti často projektovali
podle potřeby a požadavků v několika stylech najednou. U domu č.p. 672
potřeba optického
souzvuku s barokní kaplí sv. Viléma a novým sirotčincem si vyžádala
novobarokní řešení poznamenané secesní ornamentikou.
Dům č.p. 687
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Špindlerova třída
Dům č.p. 688
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: novobaroko
Lokalita: Špindlerova třída
Dům č.p. 701 (Restaurace U Faustů)
Architekt: ?
Výstavba: 1905
Sloh: novobaroko
Lokalita: nároží Špindlerovy třídy a Pracnerovy ulice
Popis: Počáteční zmínky a dokumenty ke vzniku a stavbě
restaurace se vztahují k roku 1905. Z něj pochází stavební výkres, který
nebyl údajně jediným návrhem domu,
ale se současnou podobou stavby souhlasí. Podnětem ke vzniku restaurace
byla dohoda mezi majitelem tehdy prosperující a rozrůstající se továrny
na zemědělské stroje v
Hracholuskách panem Pracnerem a Antonínem Faustem (1872-1950) o koupi
pozemku za účelem vybudování stánku s hostinskou činností, která by
pokryla potřeby stravování a
občerstvení osazenstva Pracnerových závodů v bezprostřední blízkosti. Do
začátku druhé světové války byl podnik stále provozován jako rodinný.
Během války byl pronajat
panu Kasalovi z Teplic. V roce 1960 byl podnik znárodněn. Po restituci v
roce 1991 následovala drobná rekonstrukce a po ní do roku 2002
provozoval podnik sám restituent,
ing. Antonín Faust s manželkou. V letech 2003-2009 byl podnik pronajat
sdružení pana Hurdy. V létě 2009 proběhla druhá, rozsáhlejší
rekonstrukce spolu s rozšířením o
sklepní prostory a po ní se ujal provozu nájemce Pavel Novotný.
Zdroj: https://ufaustu.com
ROUDNICKÁ SECESE
Dům č.p. 32 (Kadeřnictví U Krejzů)
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Nerudova ulice
Popis: Řadový jednopatrový dům, jehož fasáda nese v prvním poschodí secesní dekor stylizovaných lipových větví.
Dům č.p. 505 (ZŠ Bezděkov)
Architekt: Skřivánek
Výstavba: 1908-1909
Sloh: secese
Lokalita: Krabčická ulice
Popis: Na Bezděkově byl v prvním desetiletí 20. století takový
počet rodin, že pro vzdělávání jejich dětí bylo třeba vybudovat vlastní
školu, a tak také současně
ulehčit přeplněným školám ve městě. Místo pro novou budovu bylo vybráno
na volném místě v Krabčické ulici na Novém Bezděkově. Se stavbou
projektovanou arch. Skřivánkem
bylo provádějícím stavitelem Jaroslavem Kohlíkem začato v roce 1908 a
již v červnu 1909 bylo Zemskou školní radou povoleno, aby počátkem
školního roku 1909/1910 se na
této obecné pětitřídní smíšené škole začalo učit.
Z původního plánu byla postavena pouze střední dvoupatrová budova,
zatímco projektovaná postranní jednopatrová křídla měla být přistavěna v
pozdější době. K tomu však
nedošlo, a tak boční strany školy jsou omítnuty jednoduše bez
architektonického členění. Průčelí silně převýšené stavby s vysokými
etážemi o devíti okenních osách je pak
provedeno ve své době moderně v duchu střídmé jemně provedené secese.
Vysoká dvojdílná okna (střední trojdílná) zvláště v prvním patře, dále
portál a štít jsou vyzdobena
rostlinným úponkovým dekorem s vinnými hrozny a květy. Nad obloukovým
vcelku jednoduchým portálem byl umístěn plochý reliéf s námětem výchovy
dětí s letopočtem stavby 1908.
Nad ním střední část průčelí vybíhá střešní hluboce profilovanou římsou
ve vysoký štít segmentově vykrajovaný bez zvláštního členění. Jeho
plocha od druhého patra byla
vyzdobena freskou, kterou provedl pražský malíř Láďa Novák, v Roudnici
tak často zaměstnávaný. Nad sebou řešená figurální kompozice představuje
různé dětské hry a opět
výchovu mládeže. Jednotlivé výjevy jsou nahoře ukončeny vyobrazením hory
Řípu. Později v roce 1936 byly do středu malby zasazeny místním
Občanským klubem velké hodiny.
V této školní budově bylo pět učeben, tělocvična, sborovna, kabinet,
úřadovna a byty pro ředitele a školníka. Kolem byla založena prostorná
zahrada a hřiště. Náklady na
stavbu činily 120 000 K, z nichž polovinu věnovala Obecná spořitelna
roudnická jako dar v rámci jubilejních oslav panovníka. V prvním roce
nové bezděkovské školy bylo do
ní zapsáno 325 dětí.
Od roku 2000 je škola v Krabčické ulici součástí základní školy v Jungmannově ulici.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 167-168.
Dům č.p. 636
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese, novobaroko
Lokalita: Riegrova ulice
Dům č.p. 819
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Figurální výzdobu nad oknem v prvním patře tvoří sedící postavy muže v selském šatě s houslemi na klíně a za ním ženy (symbolizující hudbu) bohatě pro svou dobu typicky rozevláté. V parapetu hořejšího okna mezi hlavami alegorických postav pak projektant umístil secesním písmem napsaný nápis "Hudbou, zpěvem k srdci". Klasicky pojaté a výtvarně dobře zvládnuté figury jsou prezentovány vyšším reliéfem téměř jako volná plastika, aby v ostatní výzdobě (renovací poněkud zredukované) patřičně vyzněl její motivický a obsahový význam. Autorem tohoto díla byl snad sochař a štukatér Jan Brabec, který si v ulici Komenského zřídil svého druhu V Roudnici jediný závod sochařský a štukatérský.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 178.
Dům č.p. 828
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový dům secesního stylu počátku 20. století. Korunní
římsa pomocí konzol zvednuta do oblouku, pod ním jednoduchá štuková
výzdoba okna. Další geometrické štuky s odlišnou strukturou
provedeny v ploše průčelí, stejně jako kolem okenních otvorů přízemí.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 876
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Dům č.p. 878
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1993
Popis: Patrový dům postaven dle datace na fasádě roku 1909 ve stylu české secese. Uliční průčelí zdobí v přízemní partie stříkané omítky s hlazeným dekorem, okna a dveře nesou štukové rámy se suprafenestrami a supraportami charakteristického secesního vzhledu.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 883
Architekt: ?
Výstavba: 1910
Sloh: secese, novorenesance
Lokalita: ulice Josefa Hory
Dům č.p. 891
Architekt: ?
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový měšťanský dům postaven dle výzdoby fasády na
počátku 20. století. Přízemí zdobí strukturovaná pásová bosáž, překlady
oken v patře spojeny štukovým pásem s geometrizovanými secesními
motivy, které ve stejném duchu doplňují prolomené parapetní římsy.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 892
Stavitel: Stanislav Plechatý
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový zděný dům s věžovitou vstupní partií postaven v
roce 1909 ve stylu geometrizované německé secese. Pohledové průčelí
zdobeno bohatými štukovými dekory oken, dveří a štítu.
Do dvora se obrací patrovými lodžiemi detekujícími nájemní bydlení.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 893
Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Dům č.p. 894 (Hroudův dům)
Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1993
Popis: V pravé štítové části domu v prvém poschodí byl vybudován
arkýř půlkruhovitého půdorysu. Tento prvek umožnil výhled do stran a
zvětšil prostor interiéru.
Ještě více zdůraznil plochu průčelí, zvláště když mezi třemi štíhlými
okny byl vyzdoben nízkým štukovým kolorovaným reliéfem muže a ženy
symbolicky nad osovým oknem
spojeným dvěma vavřínovými věnci, jež tyto alegorické postavy drží ve
vztyčených pažích. Až na dřevěné výplně oken a dveří zůstalo vše
zachováno v originální podobě.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 176-177.
Dům č.p. 896
Stavitel: Jan Brodský
Výstavba: 1910
Sloh: secese
Lokalita: třída T. G. Masaryka
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový zděný dům se středním zalomeným štítem postaven ve stylu geometrizované secese v prvním desetiletí 20. století. V domě s bohatě zdobeným štukovým uličním průčelím zachována řada autentických zařizovacích prvků, včetně kleneb, dveří a zábradlí.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 900
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový dům z počátku 20. století s vykrajovaným štítem se
výzdobou průčelí hlásí do období secese. Zatímco patro do jednotlivých
polí dělí bosáž, v patře jsou to lizény s věnci pod
hlavicemi. Okna a štít zdobeny geometrickými a florálními motivy.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 903
Stavitel: Jaroslav Kohlík
Výstavba: 1911
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový dům postaven v prvních desetiletích 20. století.
Pohledové průčelí děleno lizénami na pole, vyplněná v patní části
stříkanou omítkou Lomená okna v přízemí a obdélná v patře zdobena
jednoduchými štuky, řadící dům do pozdního období secese.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 911
Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1912
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Patrový dům postaven roku 1912 v dobově aktuálním secesním
stylu. Plocha průčelí dělena lizénami na pole, vyplněná strukturovanými
a pertlovanými omítkami, které doplňují bohaté štuky
nad okny a dveřmi. Dochován rovněž autentický kovaný balkon.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 912
Stavitel: Josef Hrouda
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Nárožní vila postavena na začátku 20. stol. v secesním
stylu. Bohatá štuková výzdoba průčelí využívá především florální a
geometrické motivy, doplněné o autentické kované zábradlí balkonu.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 920
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory
Status: kulturní památka od r. 1992
Popis: Secesní patrový dům z počátku 20. století s hrubými
omítkami čelního průčelí, které se střídají s bohatými geometrickými
motivy pozdních období secese. Uvnitř dochována řada autentických
zařizovacích prvků, jako např. stylově uzpůsobené dveře a zábradlí.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz
Dům č.p. 941 (ZŠ Karla Jeřábka)
Architekt: Viktor Šulc
Výstavba: 1911-1912
Sloh: secese
Lokalita: ulice Karla Jeřábka
Popis: Koncem 19. století byla Roudnice nad Labem městem, kde se
rozvíjel hospodářský a kulturní život. Tehdejší měšťanská chlapecká
škola (od roku 1874) a dívčí
měšťanská škola (od roku 1883) prostorově už nestačila narůstajícímu
počtu žáků. Proto v roce 1907 vypsala městská rada pod vedením
vlasteneckého starosty Ervína Špindlera
soutěž na novou budovu měšťanských škol. Zvítězil návrh architekta
Viktora Šulce z Plzně. Fasádu navrhl architekt R. Fürst z Brandýsa nad
Labem. Stavba byla zahájena na jaře
1911 místní stavební firmou Stanislava Plechatého. Již v září 1912 bylo
zahájeno vyučování.
Architektonické průčelí dvoupatrové budovy o 23 okenních osách, 90 m
dlouhé je řešeno na osu hlavního vchodu se třemi mírně vystupujícími
rizality ve středu a po stranách
budovy. Na boční rizality navazují směrem k západu postranní křídla 30 m
dlouhá a na střední trakt schodišťový. Fasáda zvláště průčelí je vcelku
jednoduchá - zdobená je
prakticky pouze nadokenními trojúhelníkovými a rovnými římsami, dále
římsou mezi přízemím a prvním patrem a plasticky vyvedeným portálem.
Podobně jsou řešeny i fasády
bočních křídel, kde pouze plochy bez oken nesou velké reliéfy znaků
města Roudnice provedené v omítce. O to bohatěji byla řešena členitě
pojatá střecha stavby. Průběžně
je sice sedlová, avšak nad všemi třemi rizality se silně zvedá ve
vystupující valbové stanové zastřešení, přičemž na středním tento typ
dominuje a je po stranách
volutové atiky ještě zdůrazněn dvěma šestibokými jehlany ukončenými
cibulemi. Postranní rizality jsou ozdobeny nad poměrně silně vystupující
střešní římsou balustrádou
a západní okraje obou křídel volutovými štíty.
Škola byla na svou dobu pojata jistě velkoryse a též její vnitřní
rozdělení bylo rozsáhlé. Měla 19 učebních tříd, 5 kreslíren a pracoven, 3
ředitelny, 2 sborovny,
1 tělocvičnu a lázně a 14 kabinetů. Dále v budově byla 2 byty, jeden pro
ředitele a druhý pro školníka, v suterénu se nalézaly dvě polévkové
síně s předsíněmi, dále
velká kotelna, sklepy a prádelna.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 171.
Dům č.p. 944
Architekt: ?
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: Komenského ulice
Dům č.p. 959
Stavitel: Václav Písek
Výstavba: 1913-1914
Sloh: secese
Lokalita: ulice Josefa Hory
Zdroj: Alena Viková, majitelka nemovitosti
Dům č.p. 970 (Lékárna U českého lva)
Architekt: ?
Výstavba: 1909-1910
Sloh: secese
Lokalita: nároží třídy T. G. Masaryka a Komenského ulice
Dům č.p. 987
Architekt: ?
Výstavba: ?
Sloh: secese
Lokalita: Libušina ulice
Chrám Českobratrské církve evangelické
Architekt: Otto Kuhlmann
Výstavba: 1908-1909
Sloh: secese s barokizující výzdobou
Lokalita: nároží Aleje 17. listopadu a Libušiny ulice
Status: kulturní památka od r. 1993
Popis: V roce 1900 evangelický sbor v Roudnici n. L. začal
zvažovat výstavbu vlastního chrámu na základě finančních příslibů a darů
především z Německa. Velmi
se v této věci angažoval farář Zimmermann z Porýní. Organizoval sbírky v
Německu a zprostředkoval kontakt s dárkyněmi z Porýní, jež se rozhodly
věnovat na
stavbu chrámu 10 000 Marek. Jediným požadavkem bylo, aby byl chrám
vystavěn dle německých plánů. To nakonec vedlo k rozhodnutí, že
architektem bude
Němec Otto Kuhlmann.
Stavitelem chrámu byla firma Kohlík-Plechatý z Roudnice a stavební
dohled byl svěřen Ing. Josefu Záleskému. Z finančních důvodů bylo
upuštěno od
plánované přístavby věže a fary. Rozpočet byl vyčíslen na 45 000 korun.
Stavba chrámu započala 8. srpna 1908. Pod dohledem Ing. Záleského byla
stavba
dokončena ještě do zimy téhož roku! V červenci 1909 byl přijat návrh,
aby byl chrám pojmenován na upomínku Jana Husa "Chrámem Betlémským".
Slavnostní
shromáždění a vysvěcení chrámu se konalo 10. října 1909.
V červnu roku 1938 bylo rozhodnuto přistavit ke kostelu věž se třemi
zvony. Věž byla postavena dle plánů architekta Kozáka a stavba zadána
firmě Hádl-
Hájek z Roudnice. Zvony odlila firma Matoušek z Brna.
Věž i se zvony měly být hotovy k 20. výročí republiky, tj. 28. října
roku 1938, ale v souvislosti s okupací došlo k prodlevám, takže zvony
byly dodány a vytaženy
až 21. prosince 1938. To však stačilo, aby se ještě toho roku poprvé
rozezněly z nové věže na vánoční svátky. Během války však věž o své dva
zvony přišla.
Musely být sborem odevzdány pro potřeby válečného úsilí nacistického
Německa. Po skončení 2. světové války se podařilo zachránit menší zvon
(s vyznačeným
věnováním k 20. výročí republiky), který ve věži chrámu zvoní dodnes.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD].
Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 169.
ROUDNICKÝ FUNKCIONALISMUS
Dům č.p. 99 (Baťův dům)
Architekt: Arnošt Sehnal
Výstavba: 1931
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: náměstí Jana z Dražic
Popis: Budova je třípatrová s velkými okny po šesti osách v
poschodí. V přízemí je po celé šířce prosklený obchod a jen po levé
straně bylo ponecháno místo pro
vstup (dnes uprostřed). Střecha je plochá. Dům byl postaven z rámové
železobetonové konstrukce a na vyzdění byly použity převážně duté, ale i
plné cihly. Přízemí
bylo určeno pro prodejnu, první patro pro správkárnu obuvi a ubikace a
zbývající dvě patra pro byty zaměstnanců. Již v roce 1934 byly
provozovny rozšiřovány a pravděpodobně
již tehdy bylo změněno průčelí, neboť na staré fotografii objektu byla v
poschodí pouze tři široká pětidílná okna se subtilními kovovými rámy.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 206.
Dům č.p. 1414 (Lewiho vila)
Architekt: Jaroslav a Karel Fišerové
Výstavba: 1934-1935
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: nároží Komenského a Máchovy ulice
Status: kulturní památka od r. 2007
Popis: Dům byl postaven pro rodinu syna majitele roudnické firmy
Kork Lewi, Felixe Lewiho. Tato jedna ze tří roudnických korkáren dodnes
stojí nedaleko vily v
Havlíčkově ulici. V době Protektorátu se kvůli židovskému původu otce
musela rodina vystěhovat. Po skončení války se rodina přejmenovala na
Landovi; paní Landová v domě
bydlela až do osmdesátých let dvacátého století, kdy ho koupili současní
majitelé. V roce 1949 bylo přestavěno schodiště k hlavnímu vchodu. Vila
manželů Lewiových je
vynikající ukázkou stylu a úrovně bydlení československých podnikatelů
meziválečného období, která se dodnes zachovala bez negativních
stavebních úprav a především
s řadou detailů, drobných konstrukcí (okna, dveře, radiátory, podlahy,
mramorový parapet v obývacím pokoji, označení čísla popisného apod.) a
částí dalšího vybavení,
jež v rámci celku vytváří vysokou míru historické věrohodnosti objektu.
Areál vily byl včetně vybraných kusů vnitřního mobiliáře v roce 2007
prohlášen kulturní památkou.
Zdroj: TOTHOVÁ, Jolana. Lewiho vila [online]. c2009, poslední revize 29.12.2009 [cit.2012-01-21]. Dostupné z: https://www.slavnevily.cz
Dům Elektrického podniku (č.p. 1300)
Architekt: Jaroslav Hulena
Výstavba: 1931-1932
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Kratochvílova ulice
Popis: Výstavba budovy Elektrických podniků v Kratochvílově ulici
fungující především jako odčítací a rozvodná stanice byla hlavní akcí
Městské rady na začátku
30. let 20. století. Stavbu vyprojektoval pracovník stavebního odboru
města architekt Jaroslav Hulena a za jeho stavebního dozoru ji
realizoval stavitel Otakar Leopold.
V 60. letech 20. století byla budova přestavěna především na bytové
jednotky a jen z části sloužila pro měření elektřiny, pro dozorčí a
vedoucí orgány elektrických
podniků. Touto rekonstrukcí se stavba změnila v trojdílnou, se třemi
poschodími ve vyšší, původně provizorní části, a z pravého křídla
zmizela terasovitá úprava, přičemž
levé křídlo je nové. Přestavbou se ztratil původní, ve své podobě
progresivní funkcionalistický charakter objektu i architektonická
proporční vyváženost jednotlivých
hmot stavby.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 183.
Kino Sokol
Architekt: Kamil Roškot
Výstavba: 1927
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: nároží třídy T. G. Masaryka a Sokolské ulice
Popis: Původní myšlenka vybudovat kinosál byla spojena se záměrem
Tělocvičné jednoty Sokol získat stabilní zdroj příjmů pro výstavbu
tělocvičny. Valná hromada jednoty
se ke stavbě rozhodla v lednu 1927 po získání biografické koncese.
Nabídková řízení na práce, spojené se stavbou, byla omezena pouze na
členy a příznivce jednoty, mimo práci
železobetonářskou, asfaltérskou, ústřední topení a vlysové podlahy,
které byl zadány podnikatelům z Prahy. Zednické a nádenické práce byly
zadány firmě Hádl a Hájek stavitelé
v Roudnici n. L. Stavět se začalo v polovině července 1927 podle
projektové dokumentace jednoho z průkopníků české moderní architektury,
žáka prof. Jana Kotěry, akad. arch.
Kamila Roškota. Osvícenost tehdejších Sokolů tím zapříčinila, že se
dnešní Roudnice n. L. může pyšnit naprosto ojedinělou, slohově čistou,
funkcionalistickou stavbou. Kamil
Roškot pojal vnitřní dispozice velmi účelně. Širokým hlavním vchodem se
vchází do foyeru se dvěma pokladnami a dále do předsálí, které pravoúhle
ústí do podélných prostor
kolem sálu, ve kterých jsou umístěny šatny a kancelář. Samotný sál je
zkosený směrem k pódiu o dvaceti řadách s kapacitou 400 míst k sezení.
Exteriér přiznává vnitřní funkci
stavby. Fasádu tvoří bílé neomítnuté pískové cihly z Lázní Poděbrad.
Budova byla slavnostně otevřena dne 25. prosince 1927 během velmi
slavnostního matiné za účasti operního
pěvce Nováka a zpěváckého spolku Hlahol. Jako první film byl promítán
snímek nazvaný "Letem sokolským světem". Celkový náklad na stavbu kina
byl 927,819 Kč i s vnitřním
zařízením. Řešení celé stavby bylo jednoduché, prosté, ale monumentální,
vnitřní rozdělení účelné a přehledné. V srpnu 1945 bylo kino znárodněno
a přiděleno správě státních
kin v ministerstvu informací. Dne 2. června 1946 byla odhalena pamětní
deska se 37 jmény zahynuvších roudnických Sokolů, která zaplnila celou
čelní stěnu foyeru. Pamětní
deska zahynuvších Sokolů byla v 50. letech odstraněna a přemístěna na
Tyršův stadion, ale v roce 1968 se vrátila na své původní místo.
Přestavba a renovace kina proběhla
v 2. polovině 50. let 20. století. Na budovu kina měla navazovat budova
tělocvičny. Projekt existoval již v roce 1928 a na začátku roku 1948 byl
vypracován nový. Bohužel ke stavbě
monumentální 117 metrů dlouhé dvoupatrové budovy již nikdy nedošlo.
Tyršův stadion a kino bylo Tělocvičné jednotě Sokol navráceno s celým
majetkem Krajským soudem v Ústí
nad Labem pod j. č. 10393/91/21-20, rozhodnutí nabylo právní moci dne
19. července 1993.
Zdroj: Filip J. K. V. Uzel
Kratochvílova rozhledna
Architekt: Otakar Štěpánek
Výstavba: 1934
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Na Honzačce
Status: kulturní památka od r. 2015
Popis: Rozhledna byla postavena u příležitosti 60. výročí
založení "Roudnické záložny podřipské". K tomuto účelu bylo vybráno
vyvýšené místo nad městem blízko
krabčické silnice. Roudnice se tak mohla pochlubit pěknou vyhlídkou a
kvalitním architektonickým dílem. Projekt rozhledny byl zadán Vysoké
škole technické v Praze a
podle návrhu Ing. Otakara Štěpánka stavbu realizovala v roce 1934
roudnická stavitelská firma Hádl a Hájek.
Jedná se o čistě funkcionalistickou stavbu, jejíž výhledová plocha je
nesena šesti štíhlými sloupy. Středem stavby prochází sloup, který na
svém horním konci nese kulatou
plochou střechu. Podél tohoto středového sloupu se stáčí vřetenové
schodiště. Na obvodu horní hrany plného zábradlí výhledové plochy byly
připevněny měděné desky se
schematicky vyrytým panoramatem okolní krajiny. V dolní části rozhledny
je umístěna reliéfní deska s vyobrazením předního českého obrozence a
průkopníka moderního
hospodářství druhé poloviny 19. století, mimo jiné také zakladatele
"Roudnické záložny Podřipské", Václava Kratochvíla. Kratochvílova
rozhledna je společně s rozhlednou
na litoměřické Mostné hoře nejníže položenou rozhlednou u nás (230 m n.
m.).
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 196-197.
Nádraží
Architekt: Vojtěch Krch
Výstavba: 1930-1932
Sloh: funkcionalismus
Lokalita: Poděbradova ulice
Popis: Celková délka budovy je 98,7 m a šířka 10,7 m až 11,4 m.
Na západě je situován hlavní vchod do vysokého proskleného vestibulu s
jízdenkovými pokladnami.
Před tímto vchodem a vedle odděleným východem z peronu bylo zřízeno
volné, širokým chodníkem opatřené prostranství, určené jednak pro
parkování vozidel a současně
pro klidnou frekvenci cestujících v Poděbradově ulici. Z vestibulu se
vstupuje širokým schodištěm do čekárenské, restaurační a provozní horní
části nádraží.
Směrem severním je tato část v úrovni nástupiště, zatímco k jihu do
ulice Poděbradovy je prvním patrem navíc předsunutým v délce 40 m x 3 m
nad chodník až
k jeho okraji. Železobetonové konzoly umožnily toto rozšíření citovaných
6 m vysokých veřejných a služebních prostor, aniž by byla narušena
venkovní komunikace
na chodníku. Tímto řešením současně získala budova z pohledu ulice
dynamičtější vzhled. Spodní prostory pod arkýřovitým vysunutím pak mohly
být využity jako
obchody, skladovací sklepní místnosti, dále pro kotelnu a pro kuchyňské
prostory, jež byly dvěma výtahy a schodištěm spojeny s hořejší
restaurací.
Druhá, východní část budovy za restaurací, v níž v přízemí jsou umístěny
staniční kanceláře a v poschodí byty, byla navržena i realizována již v
konvenčnějším
pojetí. Byla vystavěna proto také z cihelného zdiva a ovšem omítkově
byla opatřena stejně jako část železobetonová. Je 28 m dlouhá a 11,4 m
široká. Mohutná
stavební hmota tohoto dopravně-bytového komplexu zaujímá ve svém
západním dílu čtyři poschodí a ve východním dvě poschodí. Je zastřešena
opět plošně a na nižší části
byla zřízena terasa.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD].
Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 187-189.
DALŠÍ POZORUHODNÁ ROUDNICKÁ ARCHITEKTURA
Butonia
Architekt: ?
Výstavba: 1929
Lokalita: Hochmanova ulice
Popis: V roce 1927 začali na Bezděkově vyrábět bratři J. a O. Langweilové knoflíky a spony z umělého rohu galalitu. V roce 1938 se již z podniku vyváželo knoflíkářské zboží do 38 různých států. Vlastní budova i celý objekt architektonicky nepřevýšil požadavky na ryze užitkovou a účelovou stavbu.
Dům č.p. 23 (Spořitelna)
Architekt: Milan Babuška
Výstavba: 1929-1930
Lokalita: Karlovo náměstí
Popis: Novostavba spořitelny je řadový dům, navazující k západu
na novější část radnice, dvoupatrový s mansardovou čtyřosou nástavbou ve
výrazně předsazené
sedlové střeše. Patra mají šest okenních os. V prvním poschodí uprostřed
ve výplních mezi okny byly vsazeny pískovcové desky s figurálními
vysokými reliéfy
představujícími od leva "průmysl", "zemědělství" a "obchod". Jsou dílem
akademického sochaře Rudolfa Březy z Prahy. Přízemí je po stranách
proskleno velkými
okny z vnějšku zabezpečenými kovovou dekorativní mříží a uprostřed
otevřeno hlavním vstupem krytým přesahující deskou. Jím se přes vestibul
vchází do podkrovovitě
řešené haly s vrchním osvětlením, která půdorysně ustupuje na jih od
hlavní budovy spolu s postranním obytným křídlem. V čele haly, kolem
jejíhož obvodu jsou
umístěny za přepážkami pracovny, byl zasazen velký mozaikový alegorický
obraz provedený pražskou výtvarnicí Försterovou. Pod halou byla
situována pancéřová
skříň s trezory.
Nová budova však neměla sloužit pouze spořitelně. V prvním poschodí byly
vystavěny byty a druhé bylo určeno pro Městskou galerii Augusta
Švagrovského. Byla
přístupna zvláštním vchodem proraženou zdí ve druhém patře radniční
přístavby, kde bylo instalováno tehdejší roudnické Muzeum Karla Rozuma. V
těchto prostorách
byla Švagrovského obrazárna až do 2. světové války, kdy i v tomto
podlaží byly zřízeny byty.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 190-191.
Dům č.p. 86 (Šenfeldův dům)
Stavitel: Antonín Hádl a František Hájek
Výstavba: 1924, 1931
Sloh: obloučkový sloh
Lokalita: Arnoštova ulice
Popis: Hluboký, úzký dvouposchoďový dům o dvou okenních osách,
jehož průčelní fasáda je střídmým dokladem toho, že i v Roudnici se
projevil tzv. obloučkový dekorativní
styl (též styl Legiobanky). Nad okny prvého patra jsou naznačeny
obloučkové ozdoby, pod střešní římsou jsou uplatněny čtvrtkruhové
konzoly spojené delšími půlválci.
Tmavá červenohnědá omítka taktéž odpovídá barevnému pojetí vrcholných
staveb obloučkového směru.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 208.
Dům č.p. 644
Stavitel: ?
Výstavba: ?
Sloh: eklekticismus
Lokalita: Riegrova ulice
Hláska
Výstavba: 15. století
Sloh: gotika, baroko
Lokalita: Husovo náměstí
Status: kulturní památka od r. 1958
Popis: Věž Hláska je jediným dochovaným pozůstatkem opevnění
staré Roudnice. Někdejší Staré město se nacházelo v prostoru dnešního
náměstí Jana z Dražic a Poděbradovy
ulice. Původně kolem něj stála dřevěná hradba, zděnou hradbu s městskými
branami nechal vystavět pravděpodobně arcibiskup Arnošt z Pardubic v 2.
polovině 14. století. Jako součást opevňování
byla na vyvýšeném místě postavena i gotická pozorovací a ohlašovací věž,
dnešní Hláska. Do 2. poloviny 17. století nebyla nikdy poškozena s
výjimkou roku 1665, kdy byla při
velkém požáru města téměř zničena. V 18. století byla rekonstruována a
upravena pro nový účel. Byl sem umístěn vodojem pro kašnu na Koňském
trhu, dnešním Husově náměstí.
Zdroj:
- JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 16.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 240.
Kaple na Kalešově (Nazaretská)
Výstavba: 19. století
Sloh: pozdní baroko
Lokalita: periferie Roudnice n. L.
Popis: O kapli se dochovalo jen minimum zpráv. Tato drobná
sakrální památka byla postavena zřejmě na počátku 19. století a podle
místních u ní kdysi dokonce stávala i zvonice. V roce 2018 byla
nákladem 460 tisíc Kč citlivě zrekonstruována. Barevný vápenný nátěr byl
proveden v okrovém odstínu a také střešní krytina se dočkala původního
provedení i barvy. Vstup do kapličky byl osazen zcela
novými dveřmi z dřevěného masivu.
Zdroj: https://www.idnes.cz
Kaple v ulici Ke Klenči
Výstavba: 19. století
Sloh: klasicismus
Lokalita: ulice Ke Klenči
Popis: Výklenková kaplička s polychromovanou plastikou odpočívajícího Krista Trpitele, čekajícího na ukřižování.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Václava
Architekt: Daniel Bavarus
Výstavba: 1615-1628
Sloh: pozdní renesance
Lokalita: Očkova ulice
Popis: Dne 3. května 1615 byl pražským arcibiskupem Jan III.
Lohelius položen základní kámen ke stavbě kapucínského kláštera.
Stavitelem byl řádový bratr P. Daniel
Bavarus. Fundátorem pak byla Polyxena a Zdeněk Vojtěch Popel z
Lobkowicz. Klášterní kostel, vysvěcený v roce 1628, se nachází v areálu
roudnického zámku.
Současně sloužil jako hrobka rodiny Lobkowiczů. V letech 1717-1720 byl
dostavěn konvent (stavitel Jan Křtitel z Vyškova). Kvůli stavbě kláštera
došlo k přesunu židovského
obyvatelstva, celkem 16 domků, které původně stály na tomto místě. Židé
se poté přestěhovali do ulice zvané "Hasa".
Zdroj:
- JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 12.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Svazek třetí (P-Š). Praha: Academia, 1980, s. 247.
Masarykova mateřská škola
Architekt: Josef Hrouda
Výstavba: 1928
Lokalita: Dobrovského ulice
Popis: Podle pamětní desky byla škola zbudována v roce 1928 k
oslavě desetiletého trvání Československé republiky za přispění
roudnické Obecní spořitelny a rodiny Eitingonovy. Stavbu navrhl
místní architekt a stavitel Josef Hrouda. Ze všech stran byla obklopena
zahradou, měla hřiště, nízký bazén. První ředitelkou se stala paní
Albína Navrátilová.
Zdroj: https://www.skolkamasarykova.cz
Most
Architekt: Břetislav Tolman
Výstavba: 1906-1910
Lokalita: dolní část Karlova náměstí
Popis: Kamenný roudnický most byl třetím nejstarším kamenným
mostem v Čechách (po Juditině mostě v Praze a mostě v Písku). Byl
vystavěn na náklady pražského biskupa Jana IV. z Dražic,
který pojal myšlenku spojit oba labské břehy zřejmě při svém pobytu v
jihofrancouzském Avignonu u papežského dvora, ne-li dříve. Stavba mostu
byla dovršena v roce 1340. Za stavitele
je označován mistr Vilém, za jehož působení byly v roce 1333 dokončeny
dva pilíře a jedna klenba. Poté se mistr Vilém vrátil do své vlasti a ve
stavbě pokračovali již domácí stavitelé.
První zkoušku zažil most nedlouho po svém dokončení. Při povodni na jaře
roku 1342 došlo k přívalu ledových ker, které například pobořily most
Juditin v Praze. Roudnický most
povodeň přestál, ale následujících 200 let o něm máme jen velmi nejasné
informace. Víme, že přes něj táhly voje Jana Žižky z Trocnova nebo
Jiřího z Poděbrad. První konkrétnější zpráva
je z roku 1540, kdy byl most pravděpodobně již značně zchátralý, a
přistoupilo se k rekonstrukci, kterou vedl Karel Dubanský z Duban. Další
zprávy o opravách mostu jsou z let 1575-1592,
kdy zde působil Viléma z Rožmberka. Později by most opravován v letech
1621-1623, kdy majitel roudnického panství, Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz,
pobývající v té době ve Vídni,
důrazně ve své korespondenci nabádá roudnického hejtmana, aby se
důkladně postaral o znovuzřízení této důležité komunikace. Prameny se
zmiňují o další rozsáhlé jarní povodni z
roku 1625. I tu přestál roudnický most bez úhony. Přesto vidíme, že
během necelého sta let musel být most kvůli následkům povodní, které
byly na tehdy neregulovaném toku Labe jistě
četnější, než je tomu dnes, opravován nejméně třikrát. V této době byla
pravděpodobně část mostu již dřevěná.
V dalších letech hrál most nezanedbatelnou roli, během třicetileté války
byl považován za jeden z nejdůležitějších strategických bodů v Čechách.
Nakonec se také stal obětí svého
vojenského významu. Nejprve byly během saského vpádu roku 1631 spáleny
dřevěné části mostu a dílo zkázy pak bylo dovršeno v roce 1634 švédským
maršálem Bannérem, kdy byl
most zcela zničen.
Nový roudnický most byl postaven až v letech 1906-1910. Zároveň byla
provedena vodohospodářská úprava řeky, došlo k úpravám předmostí, které
na levém břehu významným
způsobem zasáhly do vzhledu města. Pod zámkem byla vybudována nájezdová
rampa, na které stojí domek pro výběrčího poplatků, a byly sem umístěny
pamětní desky. Naproti domku
byla vztyčena socha Čechie a Českého lva (František Sander),
symbolizující tehdejší postavení Roudnice na národnostní česko-německé
hranici.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 157-165.
Muzeum čs. opevnění
Stavitel: R. V. Svoboda
Výstavba: 1937
Lokalita: Hornická ulice
Popis: V předválečném Československu bylo započato s výstavbou
polního opevnění. Součástí pevnostního systému byly rovněž lehká
opevnění vzor 37, lidově zvané "řopík".
V Roudnici se začalo stavět v roce 1937, stavbu prováděla firma R. V.
Svoboda. Zadáno a vybetonováno bylo 81 objektů úseku C 10 Roudnice n. L.
Tento úsek měl bránit přechodu
nepřítele přes řeku Ohři a dále pak postupu na Roudnici a Prahu. V roce
1998 byl založen Klub přátel čs. opevnění Roudnice n. L. Členové klubu
započali s vyčištěním,
opravou a vystrojením bunkru na křižovatce poblíž kaple sv. Václava. Jde
o typ A-160 číslo ŘOP 16, který byl dostavěn 18. 6. 1937. V současnosti
je bunkr po rekonstrukci
a je uveden do podoby z roku 1938. Příležitostně, například o státních
svátcích, je přístupný pro veřejnost.
Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 23.
Nádražní vodárna
Stavitel: Antonín Hádl a František Hájek
Výstavba: 1927
Lokalita: nádraží
Popis: Věž vodárny byla vystavěna na východní straně nádraží na
konci jeho opěrné zdi. Jejím základem je 3 m silná betonová deska
uložená na opukové skále.
Čtverhranný betonový sokl sahá od nábřeží k výši kolejiště a je obložen
žulovými kvádry. Dřík věže je červeného režného cihlového zdiva a nese
železobetonovou
válcovou kopuli, v níž jsou umístěny dva vodojemy po 60 krychlových
metrech a která je zastřešena měděnkovitou krytinou a ukončena lucernou,
pokrytou též dnes již
zelenou mědí. Výška věže od nábřeží čítá 26,50 m.
Kvalitu betonu kopule dokumentuje skutečnost, že tíhu vody podle obsahu
vodojemu 120 tun nese betonové izolované dno báně pouze 12 cm silné a
stěny o šířce
pouhých 8-15 cm.
Strojní zařízení vodárny se skládá z elektrických motorů, dvou čerpadel a
různých filtrů. Pracuje samočinně, bez obsluhy. Labská voda se čerpá
sacím potrubím
přes filtry ze studny umístěné ve břehu řeky. Do ní vchází voda vejčitým
betonovým kanálem ústícím do vlastní řeky v délce 7,50 m.
Z vodárenské věže pak byla vyčištěná voda rozváděna k jednotlivým vodním
jeřábům, jimiž byly zásobovány parní lokomotivy a dále ke dvěma
požárním hydrantům
umístěným na nástupišti.
Stavební náklady věže bez jejího strojního zařízení činily téměř 400 000 Kč.
Zdroj: SAXL, Miloš. Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města. In MICHALCOVÁ, Jaroslava a kol. (eds.) Pocta Miloši Saxlovi [CD]. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2011, s. 186-187.
Židovské hřbitovy
Založení: 1613; 1890
Lokalita: Třebízského ulice; ulice U Hřbitova
Popis: První židovský hřbitov snad býval na místě zahrady
bývalého kapucínského kláštera, jihovýchodně od zámku. Nevíme, kdy byl
založen; k jeho likvidaci došlo po roce 1613. Několik náhrobků
bylo přeneseno na druhý hřbitov. Ten se nachází v Třebízského ulici v severozápadní části města. Založen
byl v roce 1613 a užíván do konce 19. století. Na ploše 4 473 m2 se
dochovalo téměř 1 700 náhrobních kamenů, nejstarší z roku
1611 (přenesený) a nejmladší z roku 1896. Tento hřbitov představuje
nesmírně cennou lokalitu s mnoha náhrobky barokního, ale také ještě
renesančního charakteru. Bývalý hrobnický dům sloužil dříve k bydlení,
dnes je opuštěn a vozovna je využívána jako garáž. V horní části byl
postaven v roce 1999 nový vchod, počátkem roku 2002 byl celý areál
zbaven husté náletové vegetace. Třetí hřbitov je situován 600 metrů západně od druhého, na konci cesty
vedoucí ke komunálnímu hřbitovu. Založen byl zřejmě v roce 1890. Po II.
světové válce byl zdevastován, hřbitovní zeď byla téměř
rozebrána a většina náhrobních kamenů zmizela (1985). Obřadní síň v
maurském slohu s kopulí a českými a hebrejskými texty na stěnách
interiéru vyhořela. V areálu o velikosti 4 679 m2 se dochovalo
necelých deset náhrobků z let 1899-1943.
Zdroj: JIRMAN, Luděk a POKORNÝ, Tomáš (eds.). Roudnické turistické noviny. Informační magazín cestovního ruchu - léto 2010. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2010, s. 20.
Nový hřbitov
Založení: 1896
Lokalita: ulice U Hřbitova
Popis: Dne 1. listopadu 1896 byl posvěcen nově založený roudnický
hřbitov a spolu s ním nově postavená kaple všech svatých. Pohřbívalo se
nejprve v části hřbitova
kolem centrálního kříže. V roce 1911 byl hřbitov rozšířen severním
směrem a v roce 1926 se začalo pohřbívat i na straně východní. Za
poslední růst hřbitova možno označit
zřízení urnového háje v roce 1971.
Hřbitov, původně určený pro obvod celé roudnické katolické farnosti, byl
od svého založení pod správou roudnického proboštského úřadu. Tento
stav trval až do 31. prosince
1953. Od počátku roku 1954 byl řízen Místním a od 1. července 1960
Městským národním výborem v Roudnici nad Labem.
V současné době se vrátil do majetku římskokatolické církve, avšak je v
trvalé správě Městského úřadu v Roudnici n. L. Rozptylová loučka ze 70.
let 20. století zcela náleží
do vlastnictví města Roudnice n. L.
Hřbitovní kaple všech svatých slouží katolické liturgii, ale i pohřebním
obřadům nekatolickým a dokonce i civilním. Velký dřevěný kříž s oltářem
v kapli byl zhotoven
ve druhé polovině 80. let 20. věku.
Na roudnickém hřbitově nacházíme mimo jiné i hroby významných osobností z
oblasti kultury. Byli zde pochováni Max Dvořák (1843-1909), archivář z
roudnického zámku, otec
slavného historika umění ve Vídni Maxe Dvořáka. Dále pak archiváři
František Brožek (1859-1931) a Karel Jeřábek (1899-1950). Také jména
těchto dvou osobností jsou
nerozlučně spjata s roudnickým lobkowiczkým archivem.
U centrálního kříže byl pohřben kněz P. Jan Nepomuk (1817-1886), autor
knihy "Dějepis prvního kláštera kanovníků svatého Augustina v Čechách v
městě Roudnici nad Labem"
a generál P. Hugo Vaníček (1906-1995), účastník našeho západního
zahraničního odboje, hrdina od Dunkerque. U hřbitovní kaple leží P.
Václav Kotrch, oblíbený roudnický
probošt, propagátor česko-lužických styků. Zemřel v roce 1947.
V nejstarší části hřbitova jsou mimo jiné pohřbeni profesor Akademie
výtvarných umění Otakar Nejedlý (1883-1957), význačný český malíř, potom
dr. h. c. Čeněk Zahálka
(1856-1938), význačný geolog, též dr. Josef Švagrovský (1879-1944),
československý vyslanec a dva podřipští akademičtí malíři - Jan Kalous a
Josef Zicha. Poblíž
se nachází i hrob Josefa Štembery (1915-1996), prvního předsedy
Společnosti Podřipské muzeum.
Zdroj: KASTNER, Quido. Roudnické hřbitovy. In Roudnické noviny, 2003, roč. 9, č. 11, s. 19-20.